Milosrdenství pro rozvedené
Když Bůh přijímá lidi v jejich složité situaci, proč je církev nepřijímá? "Eucharistie není odměnou pro dokonalé, nýbrž velkorysým lékem a pokrmem slabých." (papež František)
Když Bůh přijímá lidi v jejich složité situaci, proč je církev nepřijímá? "Eucharistie není odměnou pro dokonalé, nýbrž velkorysým lékem a pokrmem slabých." (papež František)
Na další etapy putování po Alpách jsem se vydal v květnu 2006 - tedy přesně před dvaceti lety. Byly to jen tři dny, ale bylo to velmi intenzivní.
K Hochschwabu mám zvláštní vztah: je to první alpský masiv, který jsem začal dobývat hned po otevření hranic. A zažil jsem tam jedno ze svých největších horských dobrodružství.
Ustanovení jáhnů má zásadní význam pro celé další dějiny církve: první křesťané tím dali jasně najevo, že služba lásky / pomoc trpícím / charita / diakonie nebo jak ještě to můžeme nazvat, je nedílnou součástí poslání církve, patří k němu stejně podstatně jako hlásání evangelia (martyria) či vysluhování svátostí (liturgie).
Z údolí se dá jít jedině do kopce – stoupání, které mě dnes čekalo, mě mělo vynést ze 700 do 1900 metrů nad mořem. Nebylo moc příkré, střídaly se v něm kilometry téměř po rovině – o to byla ta cesta delší. U horské salaše s pramenem průzračné vody ve výšce 1400 m jsem si odpočal a pak už následovaly...
Tuhle cestu si moc dobře pamatuju – asi po hodině stoupání se přehoupnu přes skalnatou hranu, za níž se rozprostírají vrcholové planiny – nejsou sice úplně rovné, ale zase ne příliš krkolomné – na mírných travnatých svazích se pasou krávy, sem tam se ukážou selské usedlosti, které spojuje prašná cesta – čas od času po ní projede džíp nebo traktor....
Moje cesta přechází z Vídeňského lesa do skutečných hor - Schneeberg (v překladu Sněžka) má 2076 metrů. A přitahuje mě: v tom roce 2005 jsem na ní byl už podruhé, a později jsem se tam ještě jednou vrátil.
Proč odcházejí kněží ze služby? Proč vedeme kulturní války? Proč Češi nenávidí církev, ale milují papeže?
Už je to dvacet let, co jsem putoval pěšky po horách, přes celé Rakousko, od východu na západ, skoro tisíc kilometrů. Začal jsem v roce 2005 ve Vídni a po pěti krátkých či delších etapách jsem v roce 2008 došel k Bodamskému jezeru. Během prvních etap jsem si dělal docela podrobné zápisky. Když si to teď po letech čtu,...