Pavel Hošek vydal tuto knížku v roce 2018, ke stému výročí založení Československa. Mně se dostala do ruky až teď. A je potěšení ji číst! Hošek ukazuje, jak je starý spor o smysl českých dějin i dnes aktuální. V době kopání stále hlubších příkopů potřebujeme hledat to, co nás spojuje.

Z oken našeho bytu na Zemědělské bylo vidět přes celé Brno na letiště v Tuřanech. Večer 20. srpna 1968, než jsme šli spát (jak známo, o prázdninách chodí děti spát pozdě), nás zavolala maminka: "Děcka, dívejte se, tam přistává jedno letadlo za druhým! To budou určitě Rusáci…" A byli. Dnes víme, že těch letadel přistálo v tu noc na brněnském...

Spousta katolíků má problém se zpovědí (a žádná jiná církev pravidelnou individuální zpověď nepožaduje!). Nemají pocit, že by nějak zásadně hřešili, ale přitom musí stále znovu vyznávat své hříchy. V liturgii se neustále zdůrazňuje kajícnost, mnohem méně radostná vděčnost. Přitom běžný křesťan nebývá velkým hříšníkem, to jsem poznal při práci ve...

Prolistoval jsem ČESKÝ STAROKATOLICKÝ MISÁL z roku 2011. Struktura liturgie i církevního roku (včetně svátků svatých) je velmi podobná té naší římskokatolické. Rozdíly vidím ve větší variabilitě (dvě verze mešního řádu, více prefací a anafor, více prostoru pro vlastní formulace předsedajícího), ve svěží, současné češtině, srozumitelné i bez...

Dřív byli lidé zvyklí podřizovat se formální autoritě, a ta zase vyžadovala poslušnost pod sankcemi. Ale to už neplatí. Každou chvíli mně někdo říká, že se nemůže ztotožnit s některými částmi církevního učení: mariánská dogmata, odpustky, papežská neomylnost atd.

Bohatou fotogalerii z Danielovy primice najdete zde:

V sekci PUTOVÁNÍ je fotogalerie z mé letošní cyklopouti napříč Itálií:

V sobotu 22. 6. přijal můj synovec Daniel, spolu s dalšími dvěma jáhny, kněžské svěcení.

Když jsme se stali mistry světa v hokeji před čtrnácti lety, tak zároveň vrcholila volební kapaň před parlamentními volbami. Napsal jsem si tenkrát tuhle úvahu: