Po celý jubilejní rok 2025 nás provází motto, které vyhlásil papež František: Poutníci naděje. V této sekci budu sdílet své myšlenky a texty, které v nás mohou probouzet naději.
V sobotu 1. brezna jsem se zapojil do veřejné diskuse v pražské Fortně, která byla zaměřena na roli církví v kultivaci duchovní dimenze společnosti. Sešel jsem se tam s velmi otevřenými a kompetentními lidmi, které navíc můžu počítat mezi své přátele. Na tomto odkaze najdete záznam celé diskuse:
Události poslední doby mně připomněly, jak křehká je krása tohoto světa i lidského života. Jak se neustále konfrontujeme s bolestí, nesmyslností, zlem.
Izaiáš, Pavel, rozeslání učeníků: "Koho mám poslat, kdo nám půjde?" Řekl jsem: "Zde jsem, mne pošli!" (Zamyšlení k biblickým textům 5. neděle v mezidobí.)
Proč se nám nedaří přinášet Krista světu? Debata o křesťanském svědectví v oceánu bez víry.
Na motto Jubilejního roku vyhlášené papežem Františkem (Poutníci naděje) navazuje i heslo salesiánské rodiny (strenna) na rok 2025: "Ukotveni v naději, poutníci s mladými lidmi".
Opět máme slavnost Dona Boska - 137. výročí jeho úmrtí. Nabízím úvahu k této příležitosti, která vznikla ještě v mých teplických časech.
Svátek Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, jsme oslavili už 18. ledna. Ve svých starších textech jsem našel úvahu, kterou stojí za to publikovat. Ukazuje nečekané souvislosti.
Článek v lednovém čísle místního měsíčníku LÍŠEŇSKÉ NOVINY.
18. - 25. ledna probíhá týden modliteb za jednotu křesťanů. V lednu je to už podruhé, po aliančním týdnu, který se konal 5. -12. 1. V Teplicích jsme se každý rok scházeli k modlitbám společně s dalšími církevmi. Před několika lety z toho vzešla tato úvaha.
Před třemi lety jsem zveřejnil komentář, který mně připadá aktuální i dnes. Stále se učíme respektovat odlišné názory, stále hledáme cestu, jak spolu komunikovat o konktroverzních věcech.
