Zločiny komunismu

Včerejšího křtu knihy Spiknutí se vedle antikomunisty Dominika Duky zúčastnila také současná předsedkyně Komunistické strany Čech a Moravy Kateřina Konečná. A to všechno v prostorách arcibiskuspkého paláce, pod obrazem Josefa Berana, který byl obětí komunismu. Jak je možné, že se naše církev nechala zatáhnout do takto skandální akce?

Pro oživení historické paměti nabízím další text mého otce Cyrila, napsaný kolem roku 2010.

ZLOČINY KOMUNISMU

V Ponedělníku z 3. února 1997 píše Jan Petránek o supertajných kapitolách sovětského komunismu. Přátelé a kolegové ze stanice Radio Svoboda mu předali kazetu s pořadem Statistika Gulagu. Obsahuje strohý výčet faktů od výstřelu Aurory do smrti Stalina. Je to statistika hrůz, jakou lidské dějiny předtím nepoznaly. Ve stalinských koncentrácích zahynulo nejméně 16 milionů lidí. V jedné oficiální Berijově zprávě je údaj, že jen zastřelením bylo popraveno 3 770 000 osob. Za některé roky jsou k dispozici relativně přesné údaje, tak např. v roce 1937 bylo zastřeleno 353 000 lidí a v roce 1938 to bylo 328 000, tzn. téměř 1000 lidí denně! K výnosnému řemeslu katů měli přístup jen členové komunistické strany. Petr Mago, vrchní berijovský kat, dostal dva vysoké sovětské řády. Historici, kteří se nyní snaží sestavit statistiku hrůz sovětské éry, jsou přesvědčeni, že dělají velmi důležitou práci. Jde o vytvoření nezbytného protijedu, který může velmi přijít vhod dalším generacím při politickém boji a snaze nedat šanci dalším diktátorům – pokud se ovšem lidstvo z historie poučí a pochopí, že tyto formy sociálního mesiášství vedou do pekel.

S hrůzami komunismu se však bude lidstvo (a především Rusko) vyrovnávat ještě velmi dlouho. Kam zavedl komunismus bývalý Sovětský svaz, dokládá těchto několik otřesných oficiálních statistik: Roční úbytek obyvatelstva v Rusku je jeden milion osob, více než 1,5 milionu osob je nakaženo virem HIV, ve velkých městech, jako je např. Petrohrad, je více než 48 % mužů a 19 % žen závislých na alkoholu, v zemi žije asi 675 000 sirotků, 50 000 ruských dětí opouští ročně domovy kvůli špatnému zacházení rodičů a 60 000 dětí je pro zanedbávání péče odebíráno úřady svým rodičům. Nezávislé zdroje odhadují počet dětí žijících na ulici na čtyři miliony. Jen v Petrohradu je jich více než 15 000. V roce 2000 spáchalo v Rusku sebevraždu 35 000 neplnoletých chlapců a 9500 neplnoletých dívek. Sebevraždy představují 30 % dětské úmrtnosti. 92 % sebevražd je přímo nebo nepřímo spjato s problémy v rodině. Z dětí, které opouštějí dětské domovy, se 40 % podílí na kriminalitě, 30 % se stává alkoholiky a 10 % spáchá sebevraždu. V Rusku žije 140 milionů obyvatel a nezávislé zdroje uvádějí, že kdyby Rusko nebylo prošlo "rájem komunismu", mělo by dnes o 100 milionů obyvatel více.

Alexandr Solženicyn ve své slavné knize "Souostroví Gulag" uvádí, že v západním Německu bylo do roku 1966 odsouzeno 86 000 nacistických zločinců (ve východním Německu byli převychováni a uplatnili se ve státních službách!). Podle počtu obyvatel by v Rusku muselo být za zločiny komunismu potrestáno čtvrt milionu zločinců a u nás deset tisíc! V Rusku bylo však odsouzeno pouhých třicet lidí a u nás šestnáct. Proč mohli Němci potrestat své zločince, a Rusi a my nikoli? Při německých soudních procesech docházelo někdy i k tomu, že obžalovaný odmítal obhajobu, protože připomenuté zločiny ho naplňovaly odporem. Zlo bylo do té míry odsouzeno, že se od něho odvracel i zločinec, a to je to nejlepší, čeho může soud dosáhnout. Nejlepší ilustrací sovětského vězenství je vtip (ve skutečnosti však tragédie), který uvádí Alexandr Solženicyn v knize "Souostroví Gulag" (I. díl, str. 169). Ozbrojený velitel doprovodu se ptá vězně: "Za cos dostal pětadvacet let?" "Ale za nic." "Lžeš, za nic se dává deset let!" Země, která osmdesátšesttisíckrát odsoudila zlo, se od něho rok za rokem pomalu očišťuje. Ale co my? Naši potomci nazvou naše generace generacemi slabochů. Nejdřív jsme se nechali mučit, věznit, popravovat a násilně donutit k emigraci, a pak pečujeme o vrahy v jejich šťastném stáří. Podle posledních údajů bylo obětí komunismu ve světovém měřítku celkem 135 350 000 a obětí nacismu a fašismu 85 000 000 (podle pořadu ČT2 Recidiva moci, ze dne 29. května 2008)!

Jak je však možné, že ve dvacátém století existovalo tolik zlosynů, kteří bez váhání prolévali nevinnou krev milionů lidí? Každý člověk má přece svědomí, rozlišuje dobro a zlo a pro své činy musí hledat ospravedlnění. Ale v předcházejících stoletích ještě neexistovaly ideologie. Ideologie, ať nacistická, komunistická či kterákoli jiná, dává zločinci ospravedlnění zločinu i tvrdost při jeho provádění. Společenská teorie pomáhá zločinci, aby své činy očistil sám před sebou i před jinými a slyšel nikoli výčitky a prokletí, nýbrž pochvaly a pocty. Když se někdo ozve: "Jak to, zločinci nebyli dosud potrestáni?", je slyšet odpověď: "Proč jitřit staré rány, soudruzi, za minulostí udělejme tlustou čáru!" To je ovšem to nejhorší, co můžeme udělat. Nepotrestané zlo je jako hnisající vřed na těle národa. Když nic jiného, tak musíme veřejně odsoudit samu myšlenku, která opravňuje jedny, aby ve jménu ideologie mučili a zabíjeli druhé. Jestliže zločince netrestáme ani je morálně neodsuzujeme, podrýváme tím veškeré základy spravedlnosti nových generací. Pro mladé jako by z toho vyplývalo, že zlo a podlost se nikdy netrestá, ale naopak, vždy přináší prospěch a blahobyt.