Zlo ve jménu Božím?

Zneužívat náboženství k politickým cílům je nebezpečné. Proč tolik křesťanů důvěřuje lidem, kteří šíří nenávist, lež, strach a smrt?

Na Slovensku si zvolili prezidenta. Z vítězství Petera Pellegriniho má jistě radost Marian Kuffa a další konzervativní katolíci, kterým vadilo, že Ivan Korčok souhlasí s registrovaným partnerstvím. Ale přitom jim nevadí, jak říká můj oblíbený komentátor Martin Fendrych, že "Pellegrini manipuloval, lhal a šířil nenávist a strach. Z umírněného diplomata Korčoka udělal válečného štváče, který slovenské občany pošle umírat na Ukrajinu. Bylo to odporné." Ano, a pak se taky musíme připravit na to, že bude podporovat politiku Roberta Fica, který odmítá pomáhat Ukrajině, nabízí beztrestnost největším zločincům a ohýbá demokratické instituce. Tohle všechno těm křesťanům na Slovensku nevadí? Asi nečetli encykliku Fratelli tutti, kde Papež František píše: "Někteří jedinci se snaží zvyšovat si popularitu tím, že podporují ty nejpodlejší a nejsobečtější sklony v některých vrstvách obyvatelstva, což je o to nebezpečnější, když to – ve zjevné nebo nenápadné formě – vede k podrobení si institucí a zákonů." (159)

Ještě jedna věc je na tom zvláštní. Před šesti lety byl zavražděn slovenský novinář Ján Kuciak protože psal o korupci a podvodech lidí, které chránil Robert Fico. Dnes je ale tentýž Robert Fico opět u moci a za prezidenta byl zvolen jeho blízký spolupracovník. Jak je to možné? To lidé tak rychle ztratili paměť? Trochu mně to připomíná zážitky z dětství: když mně bylo deset, tak jsem zažil sovětskou okupaci. Dodnes si pamatuju, jak jsme utíkali před tanky na ulicích, jak se střílelo po nevinných lidech, jak jsme všichni ty okupanty nenáviděli… A za pár let jsme se učili ve škole, že to byl bratrská pomoc! Nikdy jsem nepochopil, jak se mohla tak rychle rozšířit v celé společnosti tak strašná lež. Jenže tenkrát k tomu přispěla státní cenzura, dnes ale mají lidé svobodný přístup k informacím, jen si je často neumí vyhodnotit.

To zneužívání křesťanských hodnot k politickému boji je smutnou realitou dnešního světa. Příklad, snad až tragikomický teď vidíme ve Spojených státech. Donald Trump vydal vlastní Bibli, které obsahuje taky hlavní zákony státu. Prodává ji za 60 dolarů a vysvětluje lidem, že "Všichni Američané potřebují mít doma bibli a já jich mám hodně". Když se ho ale ptali na oblíbený citát z Bible, tak si na žádný nevzpomněl. Kdoví, jestli ji vůbec četl. Trump přitom sexuálně zneužíval ženy, dopouštěl se daňových podvodů, neuměl přijmout prohru ve volbách, podněcoval státní převrat a tak dál… jeho život určitě neodpovídá křesťanským zásadám. Přesto ho stále podporuje většina amerických křesťanů. Vysvětluju si to jedině tak, že si ho dosadili na místo, které patří Bohu.

A pak tu máme Rusko a mnohé křesťany i u nás, kteří podporují válku proti Ukrajině, protože věří, že i Vladimir Putin zachraňuje křesťanské hodnoty. Ukrajina je přece – podle nich – bezbožná země a podporuje homosexuály, kdežto Rusko se hrdě hlásí ke křesťanství, je alternativou vůči morálně zpustlému Západu. Přitom ale právě Rusko drží světový primát v počtu potratů. Ke křesťanství se tam hlásí mnohem méně lidí než na Ukrajině, návštěvnost bohoslužeb je v Rusku oproti Ukrajině poloviční. A tohle Rusko chce tam, na Ukrajině, šířit křesťanství krvavou okupací a terorem civilních obyvatel!

Když už jsem se dotkl té války, tak se musím zmínit taky o tom, jak o ní mluví papež František. Je to pro mě velký problém, stejně jako pro mnoho dalších křesťanů. Naposledy třeba jeho vyjádření o tom, že by Ukrajina měla vyvěsit bílou vlajku. Mnozí to pak samozřejmě využívají jako argument pro svou podporu Putina.

Já osobně s papežem Františkem souzním v mnoha věcech, od důrazu na pomoc trpícím až po reformu církve, ale v tom, jak se vyjadřuje o této válce, s ním úplně souhlasit nemůžu. Říkám si, že ani on není dokonalý, není neomylný. Když se snažím trochu pochopit, proč říká to, co říká, tak si vybavím svoje zkušenosti z Latinské Ameriky: tam úplně jinak vnímají roli Spojených států než my v Evropě. Z doby studené války s nimi mají spíš negativní zkušenosti. A pak v tom může být papežova snaha o diplomatickou neutralitu, aby mohl pomáhat obětem na obou stranách konfliktu, nebo se stát prostředníkem vzájemného jednání. Podobně jak to dělal Pius XII. za druhé světové války. Ale nevím, jestli je to správné…

To extremistické křesťanství, které prezentuje Putin nebo Trump, může dospět až k takovým extrémům, které jsou úplně mimo realitu. Anders Breivik, norský terorista, se taky hlásil ke křesťanství. Do svého deníku si napsal: "Vysvětlil jsem Bohu, že pokud nestojí o spojenectví marxistů s islamisty a o porážku Evropy, která zcela vymaže evropské křesťanství, musí zajistit, aby válečníci za něj bojující zvítězili. Musí se postarat, aby se mi operace zdařila a já se stal inspirací nespočtu dalších revolučních konzervativců po celé Evropě." Operace se mu bohužel zdařila, zavraždil 77 lidí, ale inspirací nespočtu dalších se naštěstí nestal. Všimněte si té modlitby: vysvětlil jsem Bohu, že musí zajistit… Místo aby se ptal, co Bůh skutečně chce, tak mu vysvětluje, co musí udělat. Myslím, že i Trump vysvětlil Bohu, že musí zajistit, aby vyhrál volby, nebo Putin, aby vyhrál válku.

Je to zvláštní, jak ti největší zločinci současné doby se zaštiťují Bohem a křesťanskými hodnotami. Brevik sice zabil 77 lidí, ale svět ho odsoudil, zbytek života stráví ve vězení a nikdo už ho nebere vážně. Jenže těm politickým teroristům, kteří ničí životy milionů lidí, stále spousta lidí bezmezně důvěřuje. Trumpa v minulých volbách volila většina amerických křesťanů. Pellegriniho a Fica veřejně podporuje mnoho slovenských katolíků. Za vražedným Putinovým režimem neochvějně stojí patriarcha Kirill a velká část ruské pravoslavné církve.

Tak, to už by stačilo. O politice tady moc často nemluvím, ale jednou za čas to udělat musím. Papež František říká, že "politika, často vysmívaná, je vznešeným posláním a jednou z nejcennějších forem lásky k bližním, protože usiluje o obecné dobro." (EG 180) Mnozí politici přitom šíří nenávist, lež, strach a smrt, a ještě tvrdí, že to dělají ve jménu Božím.

Tak bych vás chtěl na závěr povzbudit slovy svého kolegy a kamaráda Radka Kuchaře, která napsal do našeho farního zpravodaje: "Přemýšlejme, kdo je blíž pravdě, a nenechme se oklamat otcem lži. Se zlem je třeba bojovat a zastavit je. Jsem proti válce, ale ne jako ti, co říkají, že bychom neměli nikam posílat zbraně, ale jednat o míru. Jsou to mocenské šachy a my už jsme té hry účastni. Nemáme na výběr. Nejde říct, že nehrajeme, že je to cizí problém. Figurka na šachovnici nemůže říct, že nehraje.