Živé dějiny: Beethoven v Teplicích
Od mládí jsem milovníkem hudby Ludwiga van Beethovena. Na cédéčkách mám doma téměř celé jeho dílo, často ho poslouchám, spoustu melodií znám zpaměti. Jeho symfonie, houslové sonáty nebo smyčcové kvartety mně dodávaly energii v časech, kdy jsem musel vést vyčerpávající životní i pracovní boje. Postupně jsem navštívil většinu míst, kde Beethoven pobýval - odjeho rodného domu v Bonnu přes různé byty ve Vídni, lesy kolem Badenu, až po jeho hrob ve vídeňském Simmeringu. Je pro mě tedy velkou ctí, že můžu žít pár metrů od míst, kde bydlel Beethoven při svých lázeňských pobytech v Teplicíchv letech 1811 a 1812.
Ludwig van Beethoven se narodil 16. prosince 1770, letos by slavil 250. narozeniny. Chci proto připomenout několik událostí z jeho života, které jsou spojeny s Teplicemi: setkal se zde s básníkem Goethem; napsal dopis Nesmrtelné milence; a začal komponovat sedmou symfonii. To všechno v době, kdy ztrácel sluch, což ho přivádělo do hlubokých depresí. Lékaři doufali, že lázeňské pobyty jeho nemoc vyléčí nebo aspoň zpomalí její rozvoj. Jejich naděje se bohužel nenaplnila.
Ty tři události jsou symbolické. Ukazují, že přes všechny rány osudu si Beethoven uchoval hrdost, lásku a naději. Hrdost čiší z oné známé epizody, na kterou dnes upozorňuje velká dlaždice na chodníku za Zahradním domem: Když se při procházce s Goethem náhodou setkali s císařovnou, Goethe se jí dvorně poklonil a pronesl uctivý pozdrav, zatímco Beethoven šel zarputile dál a čekal, až ho císařovna pozdraví jako první. Podle jeho vlastního výkladu tím chtěl dát najevo, že umělci mají pro lidstvo větší hodnotu než šlechta.
Dopis nesmrtelné milence je plný hlubokého citu a poetických milostných pasáží. Dokazuje, že právě v těžkých chvílích života čerpal tento starý mládenec energii a tvůrčí inspiraci z touhy po láskyplném ženskémobjetí. U té touhy asi i zůstalo, neboť dopis nikdy nebyl odeslán. Víme, že podobný cit v něm vzplál ještě několikrát. Přestože asi nebyl opětován, vděčíme mu za ty nejkrásnější lyrické pasáže v Beethovenových skladbách.
A sedmá symfonie? O té se nedá psát, tu si musíte poslechnout! Pusťte si ji pěkně naplno a přitom si vzpomeňte, že ji vytvořil člověk, který věděl, že ji sám nikdy nebude poslouchat; a který zároveň trpěl nedostupností ženy, kterou miloval. Ta symfonie je vyjádřením naděje v situaci beznaděje. Vyjádřením síly a nezdolnosti lidského ducha. Věřím, že i vy z ní načerpáte tolik, kolik z ní už po desítky let čerpám já.