Závazné učení?

Dřív byli lidé zvyklí podřizovat se formální autoritě, a ta zase vyžadovala poslušnost pod sankcemi. Ale to už neplatí. Každou chvíli mně někdo říká, že se nemůže ztotožnit s některými částmi církevního učení: mariánská dogmata, odpustky, papežská neomylnost atd.

Ve zprávě Mezinárodní římskokatolicko-starokatolické komise pro dialog z roku 2016 se píše (čl. 39-40):

"Pro závazné učení je dnes třeba zohlednit mj. následující skutečnosti:

--- Tradiční pouto lidí k autoritě se dnes vyskytuje již pouze podmíněně.
--- Vztah k předem dané závazné pravdě je možné nalézt již jen v silně relativizované formě.
--- Identifikace s názorovými, náboženskými nebo zájmovými společenstvími má spíše dočasnou a vždy aktualizovanou podobu; vazby ke stranám a organizacím mladé lidi zajímají málo.
--- Takové snakce, jako vyloučení ze společenství, již nemají tentýž dopad jako dříve.

Toto zjištění naznačuje, že závazné učení se dnes nemůže v takové míře opřít o formální vykonavatele autority, jako spíše o důvěryhodně prožívanou víru, jež sama o sobě je svědectvím pravdy zjevení, jež má zprostředkovat."