Vyhánět zlé duchy a uzdravovat nemocné (15. neděle v mezidobí)

Ježíš vyslal svých Dvanáct, aby hlásali, že je třeba se obrátit, tedy změnit život. To je náročný požadavek a málokdo je ochoten ho splnit. Proto dostali učedníci ještě moc vyhánět zlé duchy a uzdravovat nemocné. Člověk, který zakusí takový zázrak, může pak být disponován i k tomu, aby změnil svůj život, aby se k němu postavil s větší odpovědností.

I dnes je naším úkolem motivovat lidi, aby změnili svůj život. Jenže my nemáme moc vyhánět zlé duchy a uzdravovat nemocné. Většina lidí vnímá křesťanství jen jako spoustu požadavků, ale žádnou nabídku. Proto nás neberou vážně. Opravdu ale Bůh jen požaduje a nic nenabízí? Vždyť Bible je plná jeho příslibů! Evangelium je radostná zvěst; a sám Ježíš je tím největším darem, jaký jsme mohli od Boha dostat.

Problém tedy nebude v našem Bohu, ale v tom, jak my mu rozumíme a jak s jeho dary nakládáme. Nedává nám nakonec i tu moc vyhánět zlé duchy a uzdravovat nemocné, jak ji dal kdysi apoštolům?

Pojem "nečistí duchové" označuje mocné temné síly, které působí v našem světě a před nimiž nás může ochránit jedině Bůh. S jejich působením se setkáváme často: když se dostane k moci nebezpečný zločinec; když vládce vyvolá válku, v níž umírají miliony lidí; když blízký člověk – člen rodiny, učitel, kněz – zneužívá děti, o které se má starat. A někdy ty temné síly útočí přímo na nás: když kvůli neúspěchu či nepochopení přestaneme vidět smysl ve své práci; když do našeho manželství nebo do naší rodiny vstoupí konflikty a rozdělení; když podlehneme pokušení a staneme se závislými na alkoholu, hrách, technologiích, drogách, sexu… Pomalu, nepozorovaně se můžeme dostávat do moci temných sil, a ve chvíli, kdy si to uvědomíme, už nejsme schopni to změnit.

Ježíš ale "dával svým učedníkům moc nad nečistými duchy," tedy moc, aby vysvobozovali druhé, ale i sami sebe, právě z područí těch temných sil. Věřím, že tutéž moc dostáváme od Boha i dnes. Musíme s ní ovšem spolupracovat, a to je třeba se učit.

Prvním projevem této moci je schopnost rozpoznat, kde působí ty temné síly. Potom s odvahou ukázat na přicházející zlo, varovat před ním. Je-li to nutné, vyjít vstříc člověku, který je v nebezpečí, nabídnout mu blízkost, terapii, zázemí…, to, co právě potřebuje. A celý ten proces provází modlitba, protože pouze lidská moc na temnou sílu nestačí.

Ježíšovi učedníci ovšem nejen vyháněli zlé duchy, oni také uzdravovali nemocné. To už ale dnes opravdu nepotřebujeme, na to máme vyspělou medicínu. Skutečně? Stoupající počty depresí a sebevražd, zejména mezi mladými lidmi, nás vyvádějí z iluze o lidském zdraví. Nejde přece pouze o zdraví těla, ale také o zdraví ducha. A to je dnes povážlivě křehké. Věřím, že i dnes dostáváme od Boha moc uzdravovat nemocné. Musíme s ní ovšem spolupracovat, a to je třeba se učit.

Prvním projevem této moci je schopnost vnímat bolest druhého člověka, ochota naslouchat, nechat se vtáhnout do jeho příběhu. Potom ho doprovázet, podporovat ho v tom, aby samostatně a odpovědně řešil svůj život. A to všechno provází modlitba, protože pouze lidská moc na nemoc ducha nestačí.

Máme-li skutečně moc vyhánět zlé duchy a uzdravovat nemocné, jak to, že ji tak málo využíváme? Proč tolik lidí odchází z církve se zdůvodněním, že jim stále něco bere, ale nic jim nedává? Proč tolik lidí, kteří potřebují očištění od zla nebo uzdravení duše, hledá všude jinde, jen ne u nás křesťanů?

Když byli před několika týdny vysvěceni naši noví kněží, dostali za úkol kázat Boží slovo a udělovat svátosti. Ježíš ale dal apoštolům za úkol "vyhánět zlé duchy a uzdravovat nemocné". To nemusí být v rozporu: Boží slovo a svátosti jsou prostředky, které mohou vést ke zdraví těla i ducha. Někdy však zaměňujeme prostředky za cíl. Pokud sdělíme slovo, ale ono se člověka nedotkne, pokud udělíme svátost, ale ona ho neuzdraví, pak nebylo naše poslání naplněno. K tomu, aby lidé byli ochotni změnit svůj život, potřebujeme víc, než jen umět mluvit a vykonávat rituály. Potřebujeme projevit Boží moc.