Všichni jsme hříšníci...

Spousta katolíků má problém se zpovědí (a žádná jiná církev pravidelnou individuální zpověď nepožaduje!). Nemají pocit, že by nějak zásadně hřešili, ale přitom musí stále znovu vyznávat své hříchy. V liturgii se neustále zdůrazňuje kajícnost, mnohem méně radostná vděčnost. Přitom běžný křesťan nebývá velkým hříšníkem, to jsem poznal při práci ve věznici, se skutečnými pachateli zla. Neustálé připomínání hříšnosti lidem, kteří nejsou zlí, vede k jejich pasivitě, poddajnosti, podřízenosti – a to pak motivuje mocné (i v církvi) ke zneužívání moci (oběti zneužívání se většinou považují za pachatele…).

Bruno Mori: "Je naléhavě potřeba, aby se církev zbavila své negativní a pesimistické představy o lidské přirozenosti, stejně jako všech doktrín, které se snaží člověka odcizit, ponížit a obviňovat. Dnešní křesťané jsou emancipovaní, dospělí a vzdělaní lidé. Jsou si vědomi svých práv a důstojnosti a již nepřijímají náboženství, které se je snaží ponižovat a považovat za zkažené bytosti, za zatvrzelé a nenapravitelné "hříšníky". Nemohou proto nadále snášet neustálé nabádání k obrácení, k prosbám o odpuštění a milosrdenství Boha a jeho církve. Tento falešný a zvrácený předsudek je dráždí a znechucuje, protože vědí, že je zcela nepodložený a v rozporu s Ježíšovým učením a jeho postoji."