Spiritualita české mládeže

Další kapitola z knihy ZTRACENÁ GENERACE?  z roku 2005.

Pokles zájmu mladých lidí o tra­diční projevy náboženství neznamená nutně pokles jejich zájmu o duchovní hodnoty v širším smyslu. Nemusí to tedy znamenat ani ústup víry jako vztahu k něčemu či někomu, co/kdo člověka přesahuje. Víra a duchovní hodnoty totiž mohou být pro člověka dů­ležité i tehdy, když nejsou vázány na žádnou církevní organizaci, dogmatickou či morální nauku nebo společný systém rituálů.[1] Ve vývoji české společnosti v poslední době lze tento trend doložit i empiricky: zatímco příklon mladých lidí k etablovaným náboženským systémům a institucím v poslední době klesá, na individuální rovině má jejich religiozita mírně stoupající tendenci. K tomuto zjištění překvapivě dospěl projekt Aufbruch – údaj se týká celku naší populace a výrazněji se projevuje spíše u starších generací, v menší míře se však dotýká i české mládeže. Autoři projektu ze zjištěných údajů vyvozují, že "instituce, které se zabývají duchovním životem lidí, mají před sebou velké možnosti a úkoly".[2]

• Hledání duchovních hodnot

Nyní se tedy budeme ptát, jaké jsou osobní názory mladých lidí na konkrétní náboženské otázky. Už jsme zjistili, že ani proklamovaný ateismus české mlá­deže není jednoznačný. Mnoho mladých lidí, kteří se považují za nevěřící, totiž připouští existenci jevů, které nelze materialisticky vysvětlit. Takový názor zní nelogicky – sám autor výzkumu nazývá tuto po­zici "světonázorovou schizofrenií"[3]–, odpovídá však psychosociálnímu cítění mladých lidí, kteří mají tendenci vyhýbat se jednoznačným odpovědím. Koresponduje také s pastorační zkušeností, kdy se při debatách s naší mládeží často objevuje téma magie, okultismu, sekt a nekřesťanských náboženství. Mnoho mladých lidí prošlo v době svých středoškolských studií obdo­bím, kdy se pokoušeli vyvolávat duchy nebo navázat kontakt se ze­mřelými. Nezřídka se také setkáváme s různými formami víry v existenci duchovních bytostí – andělů.[4] Zdá se tedy, že ani teoretický ateismus nezničil v psychice většiny mladých lidí některé podoby náboženského cítění. "Řečeno jungovskými pojmy: Náboženská funkce, která je antropologickou kon­stantou, byla vytěsněna z vědomí podstatné části západních lidí, do značné míry tedy z kolektivního vědomí, do nevědomí, kde žije a působí v primitivní, nekulti­vované, barbarské podobě a odkud tu a tam proráží, připomínajíc sopečné výbu­chy."[5] Uvedený postoj přitom není výsadou mladé generace, neboť se projevuje i v celku české populace: přestože k víře v Boha se podle různých průzkumů hlásí kolem 30 % českého obyvatelstva, existenci nadpřirozeného jich uznává zhruba 50 %.[6]

• Nejčastější duchovní témata

Nejdůležitější duchovní otázkou, která současnou českou mládež zajímá, je otázka posmrtného života. V nějakou formu jeho existence věří zhruba polovina mladých lidí.[7] Až na druhé místo lze položit otázku Boha, kterou si vážně klade necelých 30 % z nich, ale pouze 14 % věří "v osobního Boha, který stvořil svět a zasahuje do jeho běhu".[8] Většina těch, kteří v Boha věří, tvrdí, že se s ním setkávají především v sobě – jejich spiritualitu lze tedy označit jako imanentní. Za nejdůležitější projev duchovního života pak považují "uplatňování principu lásky".[9]

• Východisko pro dialog

Některé náboženské a duchovní otázky tedy neztrácejí svou atraktivitu pro mnoho mladých lidí, kteří se nehlásí ani k církvi, ani k žádnému náboženskému systému. Jde přitom o otázky, které jsou důležité i pro církev, proto by mohly být vhodným tématem pro dialog mezi církví a mládeží. Církev však o nich bezproblémově komunikuje pouze s několika procenty mládeže, která je věřící, zatímco s mnohem větší částí mládeže, která si klade podobné otázky, ale nepatří mezi praktikující členy církve, se tato komunikace daří jen s velkými obtížemi.

[1] Srov. LYON, op. cit., s. 43; BAJZEK, Jože. Sociologia e nuovi movimenti religiosi. In: SEMERARO, op. cit., s. 56.

[2] Srov. PRUDKÝ, op. cit., s. 80-85.

[3] Na otázku: "Jak byste charakterizoval svůj světový názor?" měli mladí lidé (15-30 let) vybrat jednu ze sedmi nabízených odpovědí. Největší množství respondentů (41 %) se přihlásilo k výpovědi: "Jsem ateista, ale věřím v existenci jevů, které nelze vysvětlit materialisticky." (SAK, P. Proměny české mládeže, s. 105.)

[4] Tuto otázku postmoderní spirituality analyzuje z hlediska křesťanské teologie článek: ŠTAMPACH, Ivan. Znovuobjevení andělů? Status questionis. In: Teologický sborník 3/2000, s. 3-12.

[5] ŘÍČAN, P. Psychologie náboženství, s. 24.

[6] Srov. PRUDKÝ, op. cit., s. 84.

[7] Srov. SAK, Proměny české mládeže, s. 106-107; podrobněji se k tomuto tématu vrátíme v kap. 3.2.4.

[8] Srov. SAK, Proměny české mládeže, s. 105.

[9] Na otázku, která se týkala místa setkání s Bohem, se 30 % respondentů přihlá­silo k odpovědi "v sobě". Jen mezi 4-7 procenty se pohyboval počet těch, kteří se s Bohem setkávají při mši, ve společnosti stejně věřících, při studiu Bible a v přírodě. Téměř polovina naší mladé generace je ovšem přesvědčena, že s Bohem se nelze setkat nikde. Z forem duchovního života považuje 26 % mladých lidí za nejdůležitější uplatňování principu lásky. Na dalších místech (mezi 10 a 20 %) pak zdůrazňují mravné chování, prožívání přírody, modlitbu, meditaci a studium literatury. Všechny ostatní formy se umístily pod hranicí 10 %, např. účast na náboženských ob­řadech, umělecký prožitek, dodržování příkazů církve, hatha jóga, magické rituály, drogové opojení a další. (Srov. SAK, Proměny české mládeže, s. 118-121.)