Sekulární religiozita
- Sekulární religiozita jako specifická náboženská zkušenost
Většina mladých lidí v Česku se považuje za nevěřící, neuznává existenci jiného než materiálního světa a odmítá jakýkoli vztah k náboženským a duchovním hodnotám. To však nic nemění na skutečnosti, že duchovní hodnoty mají v lidské psychice důležitou funkci: dávají člověku vědomí a pocit jednoty a smysluplnosti života, a proto jsou považovány za antropologickou konstantu.[1]
- Definice sekulární religiozity
Pokud tedy lidská skupina nebo dokonce celá kultura opustí tradiční formy svého náboženství (jak se to stalo v současném českém národě), začne s velkou pravděpodobností spontánně vyhledávat jiné zkušenosti, z vnějšího pohledu nenáboženské, které však mají na člověka stejný nebo podobný psychologický a emocionální dopad. Souběžně s vytrácením sakrálních forem tradičního náboženství tak dochází k sakralizaci různých profánních objektů.[2] Ztráta skutečného náboženství vede člověka k "hledání nové jednotnosti vzhledem k nepřehledné diferenciaci, a tím k hrozící ztrátě individua".[3]Uvedené typy zážitků pak tuto jednotící funkci náboženství nahrazují: existují sice mimo tradiční pojem náboženství, neboť odmítají náboženské symboly, pravdy a rity, zároveň si však vytvářejí své vlastní symboly, pravdy a rity. "Mnoho lidí vyměnilo stará náboženství za toto náboženství."[4] A tak "ať chce či nechce, nese profánní člověk nadále stopy chování člověka náboženského, jenže zbavené náboženských významů".[5] Tento jev, který je v západní Evropě popisován zhruba od 70. let 20. století, bývá označován jako sekulární religiozita nebo kryptoreligiozita;[6] sociologie pro něj zavedla pojem funkcionální ekvivalent náboženství.[7] Psycholog náboženství Pavel ŘÍČAN používá v této souvislosti pojem kryptonáboženství a vidí právě "bezbožnou českou kotlinu" vzhledem k její masivní ateizaci v době komunismu jako jeho "světově unikátní laboratoř".[8]
- Projevy sekulární religiozity
Mezi projevy sekulární religiozity jsou postupně zařazovány různé fenomény, které se šířily zhruba v posledních dvou staletích, k jejich masovému rozvoji však došlo až ve 2. polovině 20. století. Teprve v posledních desetiletích jsou systematicky zkoumány. Jde přitom o oblast, která se vymyká úplnému zmapování, neboť do ní mohou být kdykoli zařazeny fenomény nové.
V současné kultuře mládeže má sekulární religiozita specifické formy[9] – nejčastější z nich jsou lidský vztah spojený s erotikou, sexualitou a kultem lidského těla, dále sledování médií a poslech hudby, úcta k symbolickým předmětům (např. auto, počítač, oblečení), kult celebrit (herci, sportovci, modelky apod.),[10] nadhodnocení dílčích životních cílů (úspěch, oblíbenost, vztah apod.), rituální chování, bytostné vtažení do virtuálního světa (počítačová religiozita), adrenalinové zážitky a sporty;[11] zároveň sem však patří také zkušenosti vyvolané působením drog a dalších omamných látek.[12] Alespoň některé z těchto zkušeností prožívají všichni mladí lidé, vzhledem k vysoké míře ateizace české společnosti jim však málokdo z nich přisuzuje náboženskou hodnotu. Přesto je evidentní, že mnohé z těchto zkušeností jsou velmi blízké zkušenostem autenticky křesťanským.
- Panorama sekulární religiozity
K hlubšímu pochopení tohoto fenoménu uvádíme panorama sekulární religiozity, do nějž německý sociolog Heiner BARZ zařazuje následující jevy:[13]
- Civilní náboženství: Souhrn základních principů židovsko-křesťanské tradice, bez ohledu na konkrétní církev, k níž se jednotlivec hlásí – je charakteristické především pro současné USA, v menší míře také pro Německo a některé další západní státy s pluralitou křesťanských denominací.[14] Českému prostředí je ovšem tento model vzdálen, uvádíme ho pouze pro ilustraci celkového panoramatu.[15]
- Posvátná společenská smlouva, v jejímž rámci mají společensky sdílené morální normy posvátný původ a charakter, aniž by ovšem byly vázány na nějaké konkrétní náboženství; ta byla aktuální od doby J. J. ROUSSEAUA, dnes je již v západní společnosti považována spíše za historický jev.[16]
- Neviditelné náboženství:[17]Tento pojem je nejširším výrazem pro náboženskou scénu současnosti – charakterizuje ji jako volný trh idejí, z nichž si každý jednotlivec vybírá to, co považuje za užitečné pro svůj život. Nejde už tedy o společenskou záležitost, ale o privatizované náboženství.[18]
- Média jsou zkoumána jako náboženský jev od konce 70. let 20. století, kdy se sledování televize stalo nejvýznamnějším fenoménem pro zaplnění volného času.[19] Zdůrazňuje se přitom "kvazireligiózní uctívání", "sedací kult", "technické přiblížení k nirváně", "magie opakování" a další náboženské projevy.[20]
- Věda je považována za typicky moderní náhražku náboženství, v postmoderní době se naopak důvěra ve vědecké poznání zmenšuje a jeho možnosti jsou vnímány spíše skepticky.[21]
- Konzum je jedním z nejtypičtějších projevů sekulárního náboženství dnes. Jde o mechanismus, který člověka spolehlivě chrání před tím, aby nemusel vážně reflektovat nejhlubší otázky smyslu a aby se nesetkával s bolestí a zlem.[22] Vedle běžných spotřebních návyků má tento jev i některé rituální, typicky náboženské formy, z nichž nejvýraznější jsou nedělní výlety do velkých nákupních center.[23] Zaměření na konzum odpovídá nejčastějšímu hodnotovému zaměření současné mládeže, které bývá označováno jako hédonistické.[24]
- Ideologie: V nedávné minulosti měly výrazné náboženské rysy především dvě ideologie, které zapříčinily největší zla 20. století a možná i celých lidských dějin: nacismus a marxismus,[25] který si i dnes udržuje vliv na výraznou část mladých lidí.[26] Tuto skutečnost je třeba i dnes brát velmi vážně, neboť "současný stav moderní společnosti je důsledkem působení předchozích společenských ideologií, které nahradily náboženství".[27]
- Kult těla je dnes širokým a mnohovrstevným fenoménem: zahrnuje jak komerční uctívání ideálu ženského těla (kult modelek a královen krásy), tak i projevy davového šílenství při fotbalových zápasech a jiných sportovních událostech.[28]
- Láska měla vždycky nádech posvátnosti a od doby romantiky je tak i výslovně vnímána a oslavována. Tento fenomén je blízký biblické a křesťanské tradici a pro duchovní dialog církve se současnou mládeží má zásadní význam.[29]
- Hudba je podobně jako láska trvalým duchovním projevem člověka, i zde však v posledních desetiletích došlo ke vzniku nové masovosti a hlubšímu propojení s náboženstvím, zvláště v souvislosti s hudbou rockovou, jejím rytmem a kultem hvězd.[30] Na rozdíl od jiných projevů umění je hudba často veřejně a otevřeně vnímána jako náboženský projev.[31]
[1] To potvrdil z hlediska religionistického OTTO, z psychologického JUNG. "Řečeno jungovskými pojmy: Náboženská funkce, která je antropologickou konstantou, byla vytěsněna z vědomí podstatné části západních lidí, do značné míry tedy z kolektivního vědomí, do nevědomí, kde žije a působí v primitivní, nekultivované, barbarské podobě a odkud tu a tam proráží, připomínajíc sopečné výbuchy." (ŘÍČAN, Psychologie náboženství, s. 24; srov. též SKALICKÝ, V zápase s posvátnem, s. 99.)
[2] Srov. MILANESI, op. cit., s. 141.
[3] SCHILSON, Arno. Sekulární náboženství a jeho výzva. In: TT 1/2002, s. 2.
[4] MILANESI, op. cit., s. 142.
[5] ELIADE, Mircea. Posvátné a profánní. Praha: Česká křesťanská akademie, 1994, ISBN 80-85795-11-6, s. 142.
[6] Srov. SCHILSON, op. cit., s. 2-5; Pokusy o sebevykoupení ve společnosti Star-Trek; TT 2/2001, s. 66-67; HALÍK, Tomáš. Postmoderna: Konec sekularizace a návrat povátna? In: O posvátnu. Praha: Česká křesťanská akademie, 1993, ISBN 80-85795-01-9.
[7] Srov. BARZ, Heiner. Religion ohne Institution?Jugend und Religion 1. Opladen: Leske+Budrich, 1992, ISBN 3-8100-0993-8, s. 128.
[8] Srov. ŘÍČAN, Psychologie náboženství, s. 41.
[9] Zajímavé a hluboké sondy do problematiky prožitku obsahuje publikace KIRCHNER, Jiří, HOGENOVÁ, Anna, ed. Prožitek v kontextu dnešní doby. Sborník příspěvků konference konané dne 24. 4. 2001 na UK FTVS. Praha: UK FTVS, 2001, ISBN 80-86317-16-1.
[10] V době, kdy píši tuto práci, získávají čeští hokejisté zlatou medaili na mistrovství světa ve Vídni – jejich triumfální přivítání označuje český bulvární tisk jako "návrat bohů", další náboženské výrazy se objevují v nápisech a skandovaných heslech. Literární kritik Jaromír SLOMEK ve svém kritickém komentáři k těmto událostem uvádí: "Zdá se, že národ ve své většině ateistický přece jen po čemsi nadpřirozeném touží. Protože hokejisté hráli ,božsky', mohl jejich trenér docela snadno říct o svém tragicky zemřelém předchůdci, že se na ně snad ,dívá z nebe' a že by mu ,tam nahoru' rád poslal zlatou medaili. Dojemné? Ale ano!" (Lidové noviny, 21. května 2005.)
[11] Srov. KAPLÁNEK, Michal. Co je mládeži svaté? In: Forum pastorálních teologů I. Olomouc: Centrum Aletti, 2000, ISBN 80-86045-61-7, s. 52-54; srov. též KAPLÁNEK, Jugendarbeit, s. 9-10.
[12] Srov. HORA, op. cit.; SAUNDERS, Nicholas. Extáze a Techno scéna. JOTA, Brno 1996, ISBN 80-85617-93-5.
[13] V následujícím přehledu čerpáme z publikace citované výše – označujeme ji BARZ 1.
[14] Srov. kap. 1.2.1. Tento pojem poprvé použil sociolog R. N. BELLAH, inspirován nástupním projevem prezidenta J. F. KENNEDYHO v roce 1961. (Srov. BARZ 1, s. 129.)
[15] Podrobnější pojednání o různých formách politického náboženství srov. PELC, Bogdan. Náboženské prvky v politických systémech. Pokus o systematizaci. In: TT 4/2003, s. 141-145.
[16] Zkoumal ji DURKHEIM, HABERMAS a COLPE. (Srov. BARZ 1, s. 129.)
[17] Pojem byl poprvé použit Thomasem LUCKMANNEM v roce 1967. (Srov. BARZ 1, s. 129-130.)
[18] V české teologické literatuře prezentuje LUCKMANOVU tezi M. KAPLÁNEK, Pastorace mládeže, s. 29-30.
[19] "Mediální působení zastoupilo svátosti udělované v náboženstvích." (PELC, Bogdan. Náboženské prvky v politických systémech. Pokus o systematizaci. In: TT 4/2003, s. 142.) T. HALÍK považuje právě média za současný ekvivalent náboženství ve smyslu religio – srov. Vzýván i nevzýván, s. 38-39.
[20] Srov. BARZ 1, s. 130-131.
[21] Srov. BARZ 1, s. 131-132.
[22] Srov. BARZ 1, s. 132-133.
[23] Srov. LYON, op. cit., s. 117-122.
[24] Srov. např. SAK, Mládež na křižovatce, s. 17.
[25] Srov. BARZ 1, s. 134.
[26] Srov. SAK, Mládež na křižovatce, s. 38-39.
[27] SAK, Mládež na křižovatce, s. 38.
[28] "Individuální trénink ve volném rozdělení času, žádné sociální povinnosti (žádné ,dobrovolnictví'), High-tech atmosféra, vystupňování erotických tržních hodnot (,tělo jako návnada'), a v neposlední řadě možnost bezprostředních (hraničních) zkušeností, extází bolesti a prožitků úspěchu (překonání sebe sama a tím i světa)," to všechno na těchto zkušenostech přitahuje mladé lidi a nahrazuje jim jiné důležité životní zkušenosti. (Srov. BARZ 1, s. 134.)
[29] Sociologové (G. SIMMEL, U. BECK a další) ji v tomto smyslu zkoumají od 80. let 20. století – srov. BARZ 1, s. 136-137.
[30] Srov. např. TURNER, Steve. Touha po nebi. Rock´n´roll a hledání spásy. Praha: Návrat domů, 1997, ISBN 80-85459-61-9.
[31] Bývá citován výrok papeže JANA PAVLA I.: "Pravá hudba je smířením s Bohem." Rockové festivaly se někdy chápou jako poutě a zpěváci jako zjevení božstva. (Srov. BARZ 1, s. 137-138.)