Samařská žena u studny (3. neděle postní)

Tři důvody, proč Ježíš vůbec neměl s tou ženou mluvit: byla to žena, byla cizinka (Samařanka), a žila v neregulérním vztahu. On přesto překračuje všechna tabu. Podobně dnes: ještě do nedávna jsme nesměli mluvit s evangelíky; dnes mají mnozí křesťané problém otevřeně a rovnoprávně se bavit s homosexuály; dobrý křesťan se přece nebude bavit se zločinci.

A JAK s ní Ježíš mluví: nesoudí, nenapomíná (ani tentokrát neříká: "jdi a už nehřeš…"); naopak vnímá její hlubokou touhu, její hledání, a hledá spolu s ní; nenastoluje vlastní témata, ale reaguje na její otázky. Mluví s ní dokonce velmi důvěrně: sděluje jí to, co před většinou lidí tají - že on sám je Mesiáš! Moje zkušenost s nevěřícími a hledajícími: často mají hlubší zájem o duchovní témata a zajímavější otázky než mnozí praktikující věřící, kteří jen memorují katechismus. Mnozí kněží jsou přesvědčeni, že mají lidem sdělovat nauku církve, ne o ní diskutovat. Myslím, že je to přesně naopak: pro kněze je důležité vnímat pochybnosti lidí a přemýšlet o nich; pro učitele je důležité vést dialog se studenty; pro rodiče je důležité diskutovat s dospívajícími dětmi o jejich ptázkách– formuje to ke zralosti víry i je samotné.

Synoda nastoluje nová témata: postavení ženy v církvi, homosexualita, rozvody, celibát, uplatňování moci, hospodaření s penězi... Nemá smysl je hned odmítat, protože "tak to přece vždycky bylo..." Naopak je třeba pokorně hledat, ptát se, učit se.

Závěrečný dokument evropské synody: chceme "obnovit živý smysl pro misii, překlenout propast mezi vírou a kulturou, aby se tak evangelium znovu spojilo s cítěním lidí, najít jazyk schopný vyjádřit tradici i aggiornamento, ale především jít s lidmi, a ne o nich nebo k nim jen mluvit."