Rozsévač (15. neděle v mezidobí)

Včera jsem byl na pouti v Modlanech, kde oslavují svatého Apolináře. Ten rozséval Boží slovo už někdy ve druhém století v antické Římské říši, v Ravenně. Tam ho brali vážně, církev se tenkrát rychle šířila. Dnes celý svět obdivuje jejich nádherné mozaiky. Někteří se ovšem cítili křesťanstvím ohroženi, tak Apolináře napadli a zabili. To symbolizuje celé dějiny: někteří přijímají, jiní odmítají. Až k nenávisti – na obou stranách (křižácké války…).

Křesťanská zvěst má různý vliv na posluchače, a během dějin se to mění. Mnohé oslovuje a otvírá jim nové životní horizonty – rychlé šíření v antice, Cyril a Metoděj apod. Bohužel ve středověku a později (u nás až do začátku 20. století) používala církev k jejímu šíření mocenské prostředky, často i násilné, a tím mnohé odrazovala. Dnes křesťanství většinu lidí vůbec nezajímá – stalo se jednou z mnoha nabídek na náboženském supermarketu. Jen některé osloví, začnou se o ně zajímat a třeba v něm i najdou odpověď na své otázky a pomoc pro svůj život.

Těmi rozsévači jsou nejen kněží a biskupové, ale každý, kdo už Božímu slovu uvěřil a přijal ho jako orientaci pro život. Tedy my všichni. Všichni jsme posluchači a zároveň rozsévači. A samozřejmě – podle našich osobních zkušeností – něco nás osloví víc, něco méně, něco vůbec; něčemu nerozumíme, s něčím nesouhlasíme a hledáme, jak to vlastně autor myslel. S mnoha biblickými výpověďmi se nemůžeme ztotožnit, protože vycházejí z jiné kultury, z jiné historické reality, a taky z jiného vědeckého poznání. Bible je složitá kniha, a najít v ní tu skutečnou Boží inspiraci je docela náročný úkol. Předpokládá nejenom víru, ale taky důkladné vědecké poznání. Je to úkol na celý život. Ale stojí za to se do něj pustit.

Tak se setkáváme s různými střípky toho Božího slova, jednotlivými semínky, a každý v nich nacházíme něco, co nás osloví. Každý něco jiného, podle toho, co zrovna prožíváme, jaké problémy zrovna řešíme, jaké události nás zrovna ovlivňují. A samozřejmě to, co nás oslovilo, to taky snadno předáváme druhým; to, co nám nic neříká nebo s čím nesouhlasíme, to asi moc nadšeně hlásat nebudeme.

Je dobře, že už se Boží slovo nešíří ani zbraněmi, ani mocí a autoritou, ale svobodně, jako nabídka, tak, jak to dělal Ježíš Kristus. Rozséval. A nechal na lidech, jak s tím naloží. Tak vám přeji, aby z toho nepřeberného bohatství myšlenek, které v Bibli máme, i vás něco oslovilo. A abyste se o to uměli dělit ve svých rodinách a s lidmi ve svém okolí.