Proč jsou pro nás Velikonoce tak důležitými svátky? Dokonce důležitějšími než Vánoce?

Moje kamarádka Míša Sladká, absolventka Jaboku, studuje teologii v Olomouci a teď je na Erasmu v Lovani. Poslala mně inspirativní velikonoční úvahu, o kterou bych se s vámi rád podělil.

O Vánocích slavíme Kristovo narození. O Velikonocích slavíme Kristovo Vzkříšení. Je opravdu
možné či snad správné, dělat v tom tak velký rozdíl? Jistě o Velikonocích si připomínáme, že jsme byli
znovuzrozeni. Kristus nás svou smrtí a následným Zmrtvýchvstáním osvobodil od smrtelného hříchu a tím nám otevřel Bránu k Nebeskému Otci. Dal nám tím smysl našeho pozemského putování a podpořil naši
snahu žít dobře s láskou k Němu a bližním.

Kristova smrt nám dala naději na Nový život. Naději, že nám budou odpuštěny veškeré chyby,
kterých se na zemi dopustíme, že i naše utrpení může být jednou proměněno v radost. Kristovo pozemské
putování/ Jeho Křižová cesta/ Jeho Vražda/ Jeho Smrt a Jeho Vzkříšení nám také dávají jistotu, že rozumí
všemu, co prožíváme. Stal se kvůli nám člověkem. Ukázal nám, jak je důležité a že je možné vytrvat na
cestě, vydržet veškeré bezpráví, které se nám děje. I Kristus to vše zažil. Stal se člověkem a jako takový byl
též "odměněn" v podobě nekonečného života. Tedy ví, co to znamená a jak obtížné je, žít pozemský život.

Ale položme si otázku, zda by toto všechno bylo možné, kdyby se nenarodil? Jistě, otázka se zdá
být hloupá, snad i nesmyslná. Ale pokud odpověď skutečně víme, tak proč ji upozaďujeme? Proč jsou
Vánoce spíše svátky o dárcích, o jídle, o nakupování, uklízení a maximálně tak o půlnoční mši svaté? Proč
s dětmi hovoříme o "ježíškovi", který nosí dárky, a ne o Ježíšovi, který přinesl skutečný dar/y? Nikoliv lego
nebo ponožky, nýbrž – sám sebe, lásku, Boží Království. Proč jim nevysvětlujeme souvislost
s Velikonocemi? Proč jsme z Vánoc udělali období, kdy si povolujeme opasky, dovolíme si kupovat věci, na
které úplně nemáme ("Vždyť jsou ty Vánoce..." říkáme si.), klademe tak obrovský důraz na to, abychom
měli co nejkrásnější stromeček a co nejvíce druhů vánočního cukroví? Ani setkávání rodin často nebývá v
duchu lásky a přátelství, což by jistě dalo Vánocům přeci jen křesťanštější a opravdovější význam... Ale
pojďme zpět k tématu. Dovolím si opět jeden osobnější příklad.

Je "Bílá sobota", už skoro večer, a blíží se "Ten Okamžik". Nejsem v České republice, ani v dobré
zdravotní kondici a tak sedím na pokoji a přemýšlím, zda se zapřít a jít do některého z kostela či nikoliv.
Odrazu jsem si vybavila zážitek, který právě při sobotních obřadech zažívám a o který bych nerada přišla.
Nejspíš se na tento okamžik těšíme všichni. Mám na mysli situaci, kdy se přečte poslední čtení ze Starého
zákona, následně příslušný mezizpěv, modlitba a pak se to stane!! Rozsvítí se svíce na oltáři, kněz zazpívá
úvodní část chvalozpěvu "Gloria in excelsis Deo" a začnou zvonit zvony, hrát varhany, všechno kolem nás
se pomalu rozsvěcuje do své plnosti a prožíváme obrovskou radost. Téměř nepopsatelná nádhera. Po
vybavení těchto chvil mi přišla na mysl otázka: "Je to radost skutečná, opravdu vztažená jen a jen k Ježíši
Kristu? Mám radost z Jeho vítezství nad smrtí? Těším se i z toho, že mi byla otevřena Brána k Nebeskému
Otci? Nebo jen nechci přijít o všechna ta "cynkrlátka", o ty zvony a varhany, zkrátka o to pozlátko okolo?"

Zeptejme se každý sám sebe a nebojme se odpovědi. Žádná není špatná nebo správná. Jen nezapomínejme na Toho, kdo nás stvořil, na Toho, kdo nás vysvobodil, na Toho, kdo nás provází. Zkrátka na Toho, kdo se pro nás narodil, pro nás zemřel a pro nás opět Narodil.

"V začátku se ukrývá konec a v konci se ukrývá začátek!!"
(Gn 1,1-5; Jan 1, 1-5)

Benedicat vos omnipotens Deus,
Pater, et Filius, + et Spiritus Sanctus.
Amen

Velikonoce 2023
Michaela Sladká Th.