Příspěvek církve v ČR k podzimnímu jednání synody (FZT 6/2024)

Minule jste si mohli přečíst, jak se vyjádřili k některým synodním tématům laici a kněží z našich farností. Dnes nabízím několik podnětů z celonárodní syntézy.

Návrhy pro zlepšení kvality života i práce kněží a jáhnů:

• Zabezpečení supervize i dalších poradenských služeb pro kněze.
• Nové promýšlení a vymezení kněžského celibátu.
• Rozvoj celoživotního vzdělávání kněží v celé šíři oborů.
• Vytvoření "standardů práce" kněží ve farnostech, které specifikují náplň práce kněze.
• Řešení situace kněží, kteří službu opustili.
• Komunikace biskupa s farnostmi při překládání kněží.
• Zasazení jáhenské služby do širší teologické perspektivy v návaznosti na křestní povolání.
• Teologické, příp. kanonické dořešení otázky, zda je možné svěřit jáhnům vysluhování svátosti pomazání nemocných.
• Teologické, příp. kanonické dořešení otázky, zda lze umožnit přístup k diakonátu ženám.

Postavení žen v církvi:

• V mnoha oblastech je oceňována specifická služba žen v životě farností. Ukazují se však i přetrvávající stereotypy v dělení rolí (mužské/ženské), z nichž vyplývá i omezené zapojení žen ve službách, které jim dle kanonického práva mají být přístupné. Jedná se zejména o službu ministrantky a akolytky, některé farnosti dokonce stále zmiňují i nemožnost služby lektorek. Zaznívá touha po větším prostoru, ve kterém mohou ženy v církvi sloužit.
• Tento prostor není samozřejmý, a ani pro ženy samotné není často jednoduché svou touhu po aktivní účasti na životě církve vyjádřit, a to zejména v situacích, kdy je jejich služba spíše trpěna než chtěna. Je proto třeba jasně vyslovit nejen souhlas s jejich službou, ale i aktivní pozvání k ní (a to biskupy, kněžími i společenstvími), aby nebyla vnímána jen jako něco mimořádného.
• Účastníci si také všímali, že překážkou aktivnějšího zapojení žen v církevní službě může být i jejich vlastní pokřivený obraz ohledně jejich role a malá sebedůvěra.

Spoluúčast všech věřících na správě církve:

• Důležitou formu spoluúčasti spatřují věřící napříč diecézemi v pastoračních radách farností a kloní se k širší kompetenci jejich členů. Vnímají, že na některých místech jsou pastorační rady jen nutnou formalitou, a také není dosaženo shody v otázce jejich povinného ustanovení.
• Hrozbou misijnímu působení kněží i řeholních institucí je podle účastníků často správa majetku. Kvůli starostem v této oblasti může pastorační potenciál slábnout až zanikat. Významnou možností k rozšíření participace věřících na životě církve se proto jeví převzetí části odpovědnosti kompetentními laiky v oblasti správy financí a nemovitostí.