Povede synoda ke schizmatu?

V závěru synody se ukazuje, že nejpalčivějším problémem současné církve je postavení žen.

Napřed bych se chtěl omluvit za to, že jsem minule šířil dezinformaci. Jeden pozorný posluchač mě upozornil, že ten volební program Donalda Trumpa, o kterém jsem mluvil, ve skutečnosti není jeho volební program. Jde o dokument s názvem Projekt 2025, který připravily konzervativní odborné týmy pro případ volebního vítězství republikánského kandidáta. Trump se k němu oficiálně nehlásí, ale dá se předpokládat, že pokud by vyhrál volby, tak by se jím řídil. Nebyl jsem tedy daleko od pravdy, nicméně, pokud chci bojovat proti dezinformacím, tak si musím na prvním místě sám dávat pozor, abych šířil jen informace přesné a ověřené.

Minulou neděli papež vyhlásil 14 nových svatých. Z nich bylo 11 mučedníků a tři zakladatelé řeholních řádů, z toho dvě ženy. Tak to vypadá, že aby mohl být člověk kanonizován, tak musí buď založit řeholní řád, nebo se nechat umučit. Čili běžný, normální křesťan, má smůlu… Vím, trošku to zjednodušuju, máme mezi svatými i laiky. Ale je jich strašně málo. Tak by mě zajímalo, jaký je vlastně smysl těch kanonizací. Na jedné straně nám církev říká, že svatosti může člověk dosáhnout v jakémkoli stavu nebo povolání, na druhé straně ale kanonizuje stále jen lidi, kteří sloužili církvi a žili v celibátu. Kromě pár výjimek. Myslím, že je to škoda, protože to pak budí dojem, že ti lidé, kteří slouží církvi a žijí v celibátu, jsou nějací lepší. Což je přesně ten klerikalismus, kterého se chceme zbavit.

Ale pojďme k synodě. Když sleduju různá ta kontroverzní témata, která se teď probírají, tak se snažím poctivě číst všechno, co je k tomu v dosahu, přemýšlet o argumentech všech stran. Nedávno jsem říkal, že mě americká autorka Sára Butlerová nepřesvědčila o tom, že ženy nemají být svěceny na kněze. Teď jsem si přečetl knížku dalšího Američana, Michaela Schmitze, který obhajuje tradiční katolické učení o homosexualitě. A mám z toho podobný dojem: nenašel jsem tam žádný argument, který by přesvědčil mladého gaye, že musí zůstat celý život v celibátu.

Autor staví na tom, že podle Božího plánu má sexualita sloužit plození potomstva. Jakékoliv sexuální jednání, které k tomuto cíli nevede, je tedy proti Boží vůli, je špatné a zvrácené. O tom, že sexualita je i výrazem lásky, sice mluví taky, ale zároveň říká, že pro dva lidi stejného pohlaví to neplatí, protože v takovém případě, jak se píše v Katechismu, "nedochází ke vzájemnému citovému a pohlavnímu doplňování." Navíc se ještě dočteme, že katolík se nesmí ani zúčastnit případné svatby dvou lidí stejného pohlaví, dokonce i kdyby šlo o jeho vlastního syna nebo dceru! A stejně tak se katolík nesmí zúčastnit civilní svatby muže a ženy, pokud někdo z nich předtím žil v církevním manželství a rozvedl se. Tyto instrukce mně připadají poněkud nelaskavé, ne-li přímo kruté. Nicméně předmluvu k té knížce napsal Jan Graubner, takže tu máme další publikaci, kterou nám doporučuje vedení církve.

Možná by našim biskupům prospělo, kdyby hledali inspiraci v oblastech, které jsou nám kulturně bližší než zrovna americký konzervativní katolicismus. Teologie v Německu, ve Francii nebo v Itálii má tato témata rozpracovaná mnohem hlouběji a kvalitněji. Tyhle dvě knížky ale obsahují spíš jakousi katolickou ideologii než skutečnou teologii.

Napadá mě přitom rozhovor, který jsem nedávno vyslechl mezi dvěma matkami dospívajících dětí. Jedna říká: "Moje děti už nechtějí chodit do kostela!" Druhá se zeptá: "A učíš je kriticky myslet?" "No samozřejmě." "Hm, tak se nediv, že nechtějí poslouchat faráře, který jim kritické myšlení zakazuje."

Za pár dní skončí v Římě Synoda. V pondělí dostali delegáti návrh závěrečného dokumentu. O něm teď budou přemýšlet a diskutovat, do konce týdne by se měly zapracovat jejich připomínky a pak bude zveřejněna definitivní verze. Při tiskových konferencích zatím slyšíme opatrné varování, abychom nečekali žádná přelomová rozhodnutí. Na druhé straně ale teolog Timothy Radcliffe připomněl dva významné teology 20. století, Yvese Congara a Henri de Lubaca, kteří byli před koncilem církví umlčováni, ale samotný koncil jim nakonec dal za pravdu. Máme to brát jako upozornění, že k něčemu podobnému by mohlo dojít i teď?

Asi k největšímu pnutí dochází v otázce zapojení žen. Po tom prohlášení, že jejich jáhenské svěcení není na pořadu dne, se ozvalo mnoho protestních hlasů. Kardinál Fenandez proto v pondělí připomněl, že "přemýšlení o diakonátu pro některé ženy neřeší problém milionů žen v církvi." A že je třeba napřed podniknout kroky, kterým už teď nic nebrání. Třeba: před nedávnem byla vytvořena služba katechisty, která je přístupná mužům i ženám. Katechista nebo katechistka může plnohodnotně zastávat roli faráře, s výjimkou udělování svátostí, ke kterým je nutné kněžské svěcení. A pak Fernandez dodává, že "Biskupské konference mohly tento způsob přijmout, ale jen velmi málo z nich ho přijalo." Dál mluví o akolytátu, který byl taky zpřístupněn ženám, ale "ve skutečnosti byl udělen v malém množství, a mnohdy jsou to kněží, kdo nechtějí ženy k této službě biskupovi představit". Aha, takže právní formu tady máme, dokonce i s doporučením papeže. Máme i dostatek žen, které by ty služby rády vykonávaly nebo už je de facto dělají. Ale biskupové a kněží nejsou ochotni ženám ty služby udělovat.

Máte na to nějaké vysvětlení? Já ne, tedy kromě toho, které jsem už říkal: ti muži nechtějí přijít o svou moc. Nechtějí, aby jim do toho ženy mluvily, nebo snad aby jim dokonce konkurovaly. Prefekt kongregace pro nauku víry pak sděluje, že na otázce diakonátu se bude dál pracovat, vyzývá ženy, které se účastní synody, aby k tomu daly své stanovisko, žádá ženy, které už teď zastávají vedoucí roli ve farnostech, aby mu poslaly své svědectví, a nakonec vyjadřuje přesvědčení, "že můžeme postupovat krok za krokem a dospět ke zcela konkrétním věcem, abychom pochopili, že v povaze žen není nic, co by jim bránilo zastávat velmi důležité pozice ve vedení církví. To, co skutečně pochází z Ducha svatého, se nedá zastavit."

Tohle asi málokdo čekal: že v úplném finále synody se právě ženy stanou tématem, které zastíní všechno ostatní. Ale je to vlastně logické. "Ženská otázka je totiž průřezová, dotýká se všech témat, od formace až po debatu o kontroverzních etických otázkách", říká Piero Coda, generální sekretář Mezinárodní teologické komise. Přemýšlím, proč papež František, který často dělá velmi odvážné kroky, je v této věci tak opatrný. Myslím, že to může mít jediný důvod: strach ze schizmatu, z rozdělení církve. Asi tam to nebezpečí skutečně vidí. Ale na druhé straně: vždycky, když církev dospěla k nějakým zásadním změnám, nebo naopak neudělala změny, které měla udělat, tak se od ní nějaká část oddělila. Stalo se to po prvním i po druhém vatikánském koncilu, tak proč by se to nemohlo stát po této synodě? Neměl bych z toho radost. Ale možná by to mělo větší smysl, než nekonečné přešlapování na místě. Jak řekl Fernandez: "To, co skutečně pochází z Ducha svatého, se nedá zastavit."