Nový papež František - kázání před dvanácti lety

Našel jsem promluvu, kterou jsem měl na Květnou neděli roku 2013, jedenáct dní po volbě papeže Františka. Až mě zamrazilo, jak se během těch dvanácti lety moje naděje, ale i moje obavy naplňují. Tady je celé to kázání, beze změn.

Chtěl bych se jen stručně v souvislosti s pašijemi a dalšími dnešními texty zmínit o novém papeži Františkovi. Na zelený čtvrtek bude slavit mši na památku Večeře Páně v římské věznici pro mladistvé. Když jsem se to dověděl, neubránil jsem se dojetí: i já budu totiž na zelený čtvrtek slavit mši na památku večeře Páně se svými vězni – bude to první mše po půl roce, kdy pracuji jako vězeňský kaplan. Bude to možná vůbec první mše, která se bude slavit v bělušické věznici.

Papež tak zachová svůj zvyk z arcidiecéze z Buenos Aires, kde v tento den pravidelně navštěvoval lidi žijící v sociálně nestabilních situacích a sloužil pro ně mši. Jde o jeden z mnoha symbolů, které od prvního okamžiku po své volbě kolem sebe rozsévá. Skutečnost,

• že při pozdravech s kardinály a politiky nesedí na svém trůnu, ale stojí vedle nich jako rovný s rovným;
• že používá prosté liturgické oblečení a zkracuje délku slavných bohoslužeb;
• že se setkal hned na počátku pontifikátu s představiteli nejen křesťanských církví, ale i jiných náboženství, a dal jim najevo svou vstřícnost a blízkost;
• že se při každé příležitosti zmiňuje o chudých a sociálně vyloučených a také o ochraně přírody;
• že ke své první cestě mezi davy na svatopetrském náměstí použil auto bez jakékoli ochrany,

to všechno jsou zatím symboly, ale skrývají v sobě naději na závažná rozhodnutí.

Dnes už můžeme říci s jistotou, že František bude jiným papežem než jeho předchůdce. V mnoha lidech probouzí velké naděje:

• nejen v chudých, kteří často poukazovali na triumfální projevy církve,
• nejen v nekatolících, kterým vadil příliš doktrinář í přístup ze strany katolické hierarchie;
• ale také v samotných členech církve, kteří po léta poukazují na přílišný centralismus Vatikánu, na neprůhlednost církevní politiky a církevních financí, na necitlivý přístup církve k těm, kteří mají odlišné názory a odlišnou životní praxi, na dlouhodobé neřešení problému kněžského celibátu apod.

Nikdo se ovšem nezavděčí všem; negativní reakce na jeho zvolení jsem zatím zaznamenal jen ze strany extrémně konzervativních katolíků, kteří se obávají, že nový papež změní kurs, který nastolil Benedikt XVI., a bude se snažit o důslednější uskutečnění závěrů druhého vatikánského koncilu.

Jednu věc ovšem nemůže papeži Františkovi nikdo upřít: víc než kdokoli z jeho nedávných předchůdců se svým jednáním i svými názory blíží praxi Ježíše z Nazareta, který "způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži". Proto věřím, že jeho pontifikát může znamenat obrat v životě církve.

Ale protikladné síly jak ve Vatikánu, tak na mnoha dalších místech církve jsou zatím velmi silné a k jakékoli změně bude papež potřebovat heroickou odvahu. Pokud nám tedy na církvi záleží, podporujme ho svou modlitbou.