Noc jako den se rozjasní!

Bůh se neztotožňuje s arogancí moci. Je vždy na straně trpících. A dává jim naději.

Tuto neděli zabily ruské rakety v ukrajinském městě Sumy 35 lidí a 120 jich zranily. Další tři lidé zahynuli v Kupjansku a v Chersonu. Šéfka Evropské komise to označila za "barbarský útok, který je o to odpornější, že přišel, když se lidé mírumilovně shromáždili, aby oslavili Květnou neděli."

Další zpráva: Spojené státy ukončily téměř veškerou humanitární a rozvojovou pomoc. Takže se mimo jiné zastavily dodávky zdravotních služeb a léků do celého světa. Odhaduje se, že v důsledku toho umírá každou hodinu na celém světě víc než sto lidí. Tedy 2400 každý den, 72 tisíc každý měsíc. To je víc obětí, než kolik jich za sebou nechává ruská armáda na Ukrajině.

A do třetice: na webových stránkách spolku Někdo ti uvěří se objevilo svědectví bývalé řeholnice z trapistického kláštera v Poličanech. Mluví tam o tom, jak minulá abatyše požadovala od sester slepou poslušnost, kontrolovala jejich poštu, aplikovala na ně fyzické tresty nebo je za trest zamykala do poustevny, chtěla, aby jí před zpovědí vyznávaly své hříchy. To je jasné zneužití moci, a docházelo k němu po léta. Teprve když ta sestra odešla a žádala o nápravu nadřízené církevní orgány, tak byla abatyše odvolána.

Proč to všechno říkám? Protože to je realita, ve které žijeme. To není středověk, to není komunismus, to je naše současnost. Prožíváme svatý týden a připomínáme si, že svět prostě není ideální, že v něm často vítězí síly zla a že dokonce i sám Bůh se stal jejich obětí. Tak se chci zamyslet nad tím, jestli nám může velikonoční poselství nějak pomoct těmto bolestným situacím porozumět a taky najít sílu se s nimi vyrovnat.

Myslím, že první věc je vůbec si přiznat, že se děje zlo, nezavírat před ním oči, identifikovat pachatele, nebo pachatelku, neomlouvat je, ale jasně dát sfnajevo, že to, co dělají, je za hranou. Protože realita je často jiná: kolik řeholnic spoustu let žije v tom klášteře a nemají sílu se proti tomu postavit! Kolik žen žije s partnerem, který je fyzicky, sexuálně nebo psychicky týrá! Trpí tím, ale snaží se ho donekonečna omlouvat, věřit, že už to bude lepší. Často je v tom podporuje i kněz, i církev, s odkazem na nerozlučnost manželství, nebo na posvátnost řeholního slibu. Bohu díky, že se tyto zločiny v poslední době čím dál víc dostávají do médií, že vznikají podpůrné organizace, že se mění zákony ve prospěch obětí.

Podobně je to v té vysoké politice. Když někde na Ukrajině spadne bomba a zabije desítky civilistů, tak nestačí říct, že spadla bomba. Je potřeba říct, křičet do celého světa, že ji svrhlo Rusko, a že to bylo na rozkaz Vladimira Putina a lidí kolem něj. Oni nesou vinu na těch úmrtích, oni jsou těmi vrahy! Nebo když někam do Afriky nedojdou dávno objednané léky proti malárii a kvůli tomu umírají lidé, tak nestačí říct, že nejsou léky. Je potřeba říct, křičet do celého světa, že tu dodávku zastavil Donald Trump a lidé kolem něj. Oni nesou vinu na těch úmrtích, oni jsou těmi vrahy!

K tomuto jasnému postoji nás vede prostá lidskost, schopnost rozlišit dobro a zlo. A to by měl umět každý člověk. Nechápu, opravdu tomu nerozumím, proč to tolik lidí neumí, nebo spíš nechce umět… Ale pak máme ještě naši víru, kterou čerpáme z Bible, a hlavně z těch velikonočních událostí, které si teď připomínáme. A tam objevujeme další důležité věci:

Především to, že Bůh se s tou arogancí moci neztotožňuje. V textech pašijí přímo bije do očí, že Bůh není na straně Heroda, ani Kaifáše. Přitom ti by přece měli představovat Boží vládu. Ale ve skutečnosti zneužívají své postavení, aby chránili sebe a své zájmy. Nakonec z toho nejlíp vychází okupant Pilát. Ale Bůh není na straně žádného z nich. Bůh ani dnes není na straně toho válčícího prezidenta, i když se třeba kamarádí s patriarchou nebo přísahá na dvě Bible. Bůh není ani s tím teroristou, který při útoku volá Aláhu Akbar, ani s tím týrajícím manželem, který se zbožně modlí a chodí do kostela, ani s tou abatyší, která své násilí považuje za projev Boží vůle. Ne, to všechno je jen zneužití náboženství ve službě lidské arogance. Ale skutečný Bůh tam není.

Tak se dostáváme k otázce, kde tedy Bůh je. A odpověď Bible je zase jasná: Bůh je na té druhé straně, Bůh je tam, kde lidé trpí, Bůh dokonce sám trpí a umírá jako oni. Umírá v bolestech, na kříži. On sám je obětí té arogance moci. Bůh je tedy taky ta fackovaná řeholnice, nebo ta týraná manželka. Bůh je ten voják na Ukrajině, kterému museli amputovat obě nohy, Bůh je ten člověk, který zemřel, protože se k němu nedostaly léky. Výstižně to napsal Pavel v prvním listě Korinťanům: "Ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou "něco", aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet."

No a protože Bůh je na straně těch trpících, tak jim taky nabízí pomoc, čili dává lidem schopnosti, které vedou k záchraně, k obnově života. Probouzí v nich sociální vnímavost, empatii, odpovědnost, touhu pomáhat – prostě to, co rozumíme pod tím biblickým pojmem láska k bližnímu. Setkávám se s takovými lidmi docela často. Sdílíme spolu tu jistotu, že i když nezměníme celý sytém, můžeme pomáhat těm, kdo jsou nejvíc poškození. I když nezajistíme spravedlnost pro všechny, můžeme projevit solidaritu těm, na které nespravedlnost nejvíc doléhá. I když nenasytíme všechny hladové, můžeme rozdávat chléb pro duši – naslouchání, pochopení, modlitbu. I když nezměníme politický systém, můžeme výchovou, vzděláváním, mediální prací motivovat lidi k tomu, aby volili moudré a odpovědné osobnosti. I když víme, že Bůh respektuje lidskou svobodu, můžeme ho v modlitbě prosit, aby jeho láska, pravda a pokoj vstoupily do srdce každého člověka.

A nakonec poslední biblická inspirace: Ježíšův příběh nekončí smrtí, ale pokračuje vzkříšením. V tom je naděje pro každého, dokonce i pro toho, kdo už z lidského pohledu žádnou naději nemá. Ano, naději na věčný život máme vždycky. Ale papež František mluví taky o naději historické, připomíná, jak si Bůh po celé dějiny vede svůj národ. Bůh nějakým tajemným způsobem řídí i běh tohoto světa a dává mu smysl. Pravda, my lidé mu to stále kazíme. Ale to neznamená, že by bylo vždycky všechno špatně. Známe přece i pozitivní momenty v dějinách: třeba sametovou revoluci, kterou si ještě mnozí pamatujeme. Papež říká: "Častokrát se zdá, že Bůh neexistuje: vidíme, jak neubývá projevů nespravedlnosti, špatnosti, lhostejnosti a krutosti. Je však stejně tak jisté, že uprostřed temnot vždycky začíná klíčit něco nového, co dříve či později přinese plody. Denně se ve světě rodí krása, která povstává proměněna dějinnými dramaty. Hodnoty mají vždy tendenci znovu se objevit v nových podobách a lidská bytost skutečně již mnohokrát znovu povstala ze situací, které se jevily jako nezvratné."

Ano, ve velikonočním chvalozpěvu zpíváme: "Noc jako den se rozjasní!" Tak vám přeji krásné svátky a dostatek světla.