Není dobré spojovat trůn s oltářem

Rakouský časopis Kirche in přinesl informaci, že volební program Donalda Trumpa tvoří experti z prostředí konzervativních evangelikálů nebo z podobně konzervativního katolicismu. Někteří patří k organizaci Opus Dei, která podporovala třeba generála Franca ve Španělsku nebo Augusta Pinocheta v Chile. V církvi získala velký vliv za papeže Jana Pavla II., který ji považoval za důležitý nástroj v prosazování křesťanských hodnot. Členové Opus Dei jsou aktivní i u nás. Na jedné straně dělají dobrou pastorační práci, na druhé straně podporují právě ty extrémně konzervativní směry v církvi i v politice. Někteří se netají ani tím, že kdyby žili v Americe, tak by volili Trumpa.

Autoři toho volebního programu se snaží prosadit do veřejného života morální zásady, které oni považují za křesťanské. Do jisté míry se jim to už podařilo v otázce potratů, teď chtějí omezit přístup k antikoncepci, zakázat pornografii, omezit výuku vývojové teorie na školách nebo výchovu k genderově tolerantnímu jednání. A taky masově deportovat imigranty. Což je o to podivnější, že jde většinou o křesťany z Latinské Ameriky, a ne o muslimy jako u nás v Evropě. Ale hlavně: chtějí toho všeho dosáhnout i za cenu destrukce demokratických institucí. Třeba zrušit ministerstvo školství nebo ministerstvo životního prostředí a rozpustit všechny odborné týmy, které se zabývají změnou klimatu, sociální spravedlností nebo zdravotnictvím. Pak by chtěli na důležitá místa ve státním a justičním aparátu dosadit svoje lidi. A ještě vyměnit dvacet tisíc úředníků, které považují za své ideologické nepřátele. To všechno je napsáno v tom volebním programu. Připomíná mně to Putinův režim v Rusku, Polsko za vlády PiS, Orbánovo Maďarsko a teď už bohužel i Ficovo Slovensko.

Přitom právě tyto režimy se zaštiťují křesťanstvím. A taky za nimi stojí křesťané, kteří vstupují do politických funkcí nebo aspoň ty politiky finančně podporují. A pak i kněží a biskupové, kteří vyzývají věřící, aby takové lidi volili. Jenže jaká je jejich skutečná motivace?

Názorně to ukazuje příklad Roberta Fica. Když se v roce 1982 hlásil do KSČ, tak napsal: "S náboženskou otázkou jsem vypořádán a zastávám přísně ateistické stanovisko." Ale když chtěl v roce 2012 na zbožném Slovensku vyhrát volby, tak řekl: "Pocházím z rodiny, která byla velmi silně orientována katolicky. (…) Já jsem prošel svatým křtem, svatým přijímáním, prošel jsem dokonce i biřmováním." Hezky česky bychom řekli: Kam vítr, tam plášť. V praxi to znamená, že hlavní motivací některých lidí jak v politice, tak i v církvi není boj za křesťanské hodnoty, ale boj o vlastní moc. A náboženství používají napřed jako nástroj k získání moci, a pak jako odůvodnění svých problematických rozhodnutí. Vemte si třeba Andreje Babiše a jeho Jezulátko v kapse – věří snad někdo, že je to projev jeho hluboké víry? Jenže marketingoví experti mu vysvětlili, že pár naivních křesťanů se na to chytne a dají mu hlasy. Podobně Donald Trump a jeho ruka na dvou Biblích v okamžiku prezidentské přísahy: když klade takový důraz na Boží slovo, tak mu přece křesťané musí věřit! No, i přesto, že několikrát denně veřejně lže…

Ještě horší je to s pravoslavnou církví v Rusku a jejím patriarchou Kirillem. Řeholní sestra a pravoslavná teoložka Vassa Larin patří k moskevskému patriarchátu, ale teď žije v exilu ve Vídni. Ta říká, že z pohledu jejich teologie a církevního práva se Kirill dopouští prokazatelných herezí. Třeba válku proti Ukrajině označuje za "svatou válku" ve jménu Trojjediného národa Ukrajinců, Rusů a Bělorusů. Rusové tedy mají věřit ne v Trojjediného Boha, ale v Trojjediný národ, a pro tuto víru mají být připraveni vraždit i umírat. Pak taky Kirill prohlašuje, že každému ruskému vojákovi, který v té válce padne, budou odpuštěny hříchy. To je další hereze, protože příslib odpuštění se podle křesťanské tradice týká jen mučednictví pro víru, ale ne úmrtí v útočné válce. A za třetí herezi považuje sestra Vassa Kirillův požadavek, aby kněží plnili jeho příkazy nejen ve věcech víry, ale i v politice.

Patriarcha, který se dopouští takových herezí, by měl být sesazen. K ruské pravoslavné církvi se ale hlásí 140 milionů věřících, což jsou dvě třetiny všech pravoslavných na světě. A jelikož nemají žádné centrální vedení, srovnatelné s naším papežstvím, tak ostatní patriarchové, včetně toho nejvlivnějšího konstantinopolského, jsou proti Kirillovi bezmocní.

Profesor Petr Kratochvil, který se odborně zabývá vlivem náboženství na politiku, říká, že se ten vliv v posledních letech celosvětově zvyšuje. Buď v podobě islamismu – to vidíme třeba v Íránu, nebo v podobě právě toho konzervativního křesťanství. A v obou verzích to vede ke konfliktům ve společnosti, k sociální nerovnosti, k likvidaci demokratických institucí a často i ke krvavým válkám. To je hodně smutné zjištění. Naše víra má přece vést ke vzájemnému pochopení, k lásce a k míru. Ale realita, aspoň v tom politickém světě, je přesně opačná. Petr Kratochvíl říká, že pokud budou nadále vyhrávat volby lidé jako Orbán, Putin nebo Trump, tak se svět brzy dostane do velmi nebezpečného víru, kde budou všichni proti všem. A může to vyústit v mnohem horší války, než jaké prožíváme dnes. A taky v klimatickou katastrofu, protože součástí toho přístupu je i popírání klimatických změn.

Ještě bych rád zmínil Polsko. Nedávno nás navštívil jeden polský salesián a říkal: "Vy jste na tom dobře, u vás probíhá ten pokles zájmu pomalu, už desítky let. U nás to přišlo náhle a nečekaně: měli jsme nadbytek kněží, posílali jsme je k vám na misie. Ještě před deseti lety semináře praskaly ve švech; dnes zejí prázdnotou. My salesiáni jsme měli desítky noviců; teď nemáme žádného." Ptali jsme se, čím si to vysvětluje. A on říkal, že – mimo jiné – dlouholetou vládou strany Právo a spravedlnost, která je úzce navázaná na katolickou církev a prosazuje její zájmy. Nejen ty etické, ale i mocenské. Ta strana na to šla podobně jako republikáni ve Spojených státech: snažila se podřídit si soudy, oslabit jejich nezávislost. Není divu, že toto neblahé propojení "trůnu s oltářem" většina lidí odmítá. Myslím, že i to je jeden z důvodů, proč stále víc lidí, nejen v Polsku, ale na celém světě, odchází z církve nebo přímo odmítá jakékoliv náboženství.

Tak, mluvil jsem dnes hlavně o zahraničí, ale myslím, že cítíme to propojení s naší domácí realitou. Nemusím snad připomínat, jak nadstandardní vztahy mají někteří představitelé církve s některými politiky. A taky máme každý rok nějaké volby. Každou chvíli na mě někde z internetu vyjukne výzva, abych podpořil ty a ty politické či církevní směry nebo lidi, kteří prosazují docela nebezpečné věci. Protože oni přece hájí křesťanské hodnoty. A tak vás chci poprosit, abyste nevěřili těm, kdo zneužívají náboženství k politickému boji, a hledali spíš ty, kdo přináší pokoj. Bez ohledu na to, k jaké víře se hlásí nebo nehlásí.