Nemohl jsem začít dalším zlem

Pan Vocásek byl zkušený podvodník. Ve svých padesáti letech seděl už pošesté, od mládí se živil krádežemi a podvody. Jak získával zkušenost, dostával se do stále vyšších pater špinavého byznysu a rukama mu procházely desítky milionů korun. Měl svého advokáta, který ho v trestné činnosti podporoval: bral za své služby nemalé peníze a každá další kauza pro něj znamenala nový výdělek.

"Pane kaplane, mě už to nějak přestává bavit. V mládí jsem to bral jako adrenalin, ale teď? Pořád žít v nejistotě, kdy mě chytnou... Ale hlavně - uvědomovat si, kolik lidí kvůli mně přišlo o majetek, o dům, o své celoživotní úspory! Víte, od té doby, co jsem začal číst Bibli, to mnohem víc cítím. Objevuju jiný svět - ono se snad dá žít i čestně, bez podrazů, dívat se lidem bez výčitek do očí!"

Brzy měl možnost si tento nový přístup vyzkoušet: soud projednával jeho další čtyři kauzy. Ke třem se přiznal, postiženým se omluvil a zavázel se zaplatit škodu. Ke čtvrté nebyl dostatek důkazů a advokát mu slíbil, že ho z ní dostane. Pan Vocásek musel řešit dilema: využít tuto nabídku, nebo se přiznat, přijmout dva roky trestu navíc a zase platit (šlo o nemalé peníze)? Byl to těžký vnitřní boj; nakonec se rozhodl pro druhou možnost. Advokát tomu nechtěl věřit, opakovaně ho přemlouval, ať není sám proti sobě. Když na to nepřistoupil, definitivně ukončili spolupráci.