Nekonečná důstojnost

V naší kultuře je lidská důstojnost nejvyšší hodnotou. Přesto je masivně pošlapávána. Křesťané by ji měli chránit.

Taky jste slyšeli o té skandální akci v arcibiskupském paláci v Praze? Kardinál Duka tam včera pokřtil knihu Spiknutí, která popisuje, jak se politici snažili odstavit prezidenta Zemana kvůli jeho zdravotnímu stavu. Kromě Zemana a Duky tam byla taky Jiřina Bohdalová, předsedkyně komunistů Kateřina Konečná nebo odsouzený a Zemanem omilostněný Miloš Balák. Téhle společnosti dal arcibiskup Graubner k dispozici svůj palác! Už vidím ty davy nevěřících, kteří si řeknou: no jasně, to je ta jejich církev. Ještě že s ní nemám nic společného. A za sebe musím říct: s takovou církví ani já nechci mít nic společného!

Naštěstí tohle není celá naše církev. Děje se v ní i spousta dobrých věcí. Minulý týden vyšel vydalo Dikasterium pro nauku víry dokument s názvem Dignitas infinita – Nekonečná důstojnost, který upozorňuje na to, jak je někdy lidská důstojnost pošlapávána. Podle komentáře na Vaticannews "nový text přispívá k překonání dichotomie, která existuje mezi těmi, kdo se zaměřují výhradně na obranu rodícího se nebo umírajícího života a zapomínají na mnoho dalších útoků proti lidské důstojnosti, a na druhé straně těmi, kdo se zaměřují pouze na obranu chudých a migrantů a zapomínají, že život je třeba bránit od početí až po jeho přirozený konec."

Vzpomeňte si, jak jsem minule kritizoval politiky, kteří získávají křesťanské voliče na základě jediného argumentu – třeba že odmítají registrované partnerství nebo bojují proti potratům. Ale přitom klidně podporují agresivní válku nebo odmítají pomoc uprchlíkům. Tak mě potěšilo, že vzápětí totéž řekl i Vatikán.

Jedním z hlavních argumentů pro tento pohled je evangelium – tedy kázání i praxe Ježíše Krista. V dokumentu se říká, že Ježíš se "narodil a vyrostl ve skromných podmínkách a ukázal důstojnost chudých a pracujících. Prolomil kulturní a kultovní bariéry a vrátil důstojnost těm, kdo byli na okraji společnosti: celníci, ženy, děti, malomocní, nemocní, cizinci, vdovy. Služba poskytnutá lidské bytosti, bez ohledu na pokrevní nebo náboženské vazby, je pro něj dokonce jediným kritériem soudu." A tím taky Ježíš vnesl do lidských dějin nový princip, podle kterého je člověk tím více "hoden" úcty a lásky, čím víc je slabý, ubohý a trpící." Teologie osvobození pro to používá pojem "preferenční volba chudých". A my salesiáni máme od Dona Boska zadání, že sloužíme mládeži, ale především té nejchudší.

Dokument Dignitas infinita potom uvádí třináct konkrétních situací, kdy se masivně porušuje lidská důstojnost. V první části mluví o těch sociálních tématech, která jsou blízká papeži Františkovi: o chudobě, válce, migraci, obchodování s lidmi a s lidskými orgány, o sexuálním zneužívání a násilí na ženách. Samozřejmě mě hned zaujalo téma války. Připomínají se tam slova papeže, že "dnes je velmi obtížné podpořit racionální kritéria vyvinutá v minulých staletích, která hovoří o spravedlivé válce". Ano, už předchozí papežové se klonili k názoru, že existence zbraní hromadného ničení zpochybňuje oprávněnost jakékoli války! A já bych s nimi ještě před pár lety i souhlasil. Jenže co dělat, když přijde surový agresor? Vzdát se a nechat ho páchat stále větší škody? Tady mně chybí nějaký jasnější závěr.

Pak mě zaujal odstavec o sexuálním násilí, který velmi otevřeně a pravdivě popisuje realitu: "Každé sexuální zneužívání zanechává hluboké jizvy v srdcích těch, kdo jím trpí. Jde o utrpení, které může trvat celý život a které nemůže napravit žádné pokání. Tento jev je ve společnosti rozšířený, zasahuje i církev a představuje vážnou překážku jejímu poslání." Německý biskup Georg Bätzing v tom vidí velmi potřebnou sebereflexi ze strany církve, která přiznává, že často neplnila tu svou roli garanta lidské důstojnosti, a chce se v tom změnit.

Kapitola o násilí na ženách se zabývá i širším tématem rovnoprávnosti žen. Požaduje rovnost mužů a žen v osobních i politických právech, v odměňování, v kariérním postupu i v rodině. Jen mně tam ještě chybí zmínka o nerovném postavení žen v církvi. A nemyslím jen to, že nemají přístup k mocenským funkcím, ale taky to, že jsou v rodinách často ponižovány a psychicky zneužívány, a když se o tom svěří knězi, tak jim většinou řekne: jo, jednou sis ho vzala, tak to s ním musíš vydržet.

Druhá část dokumentu se zaměřuje na potrat, náhradní mateřství, eutanázii, zacházení s lidmi s handicapem, genderovou teorii a změnu pohlaví. Církev k nim zaujímá jasný morální postoj. Ale trochu mně tady chybí ten pastorační přístup, který prosazuje papež František v encyklice Amoris laetitia: jak přistupovat s pochopením a podporou k těm, kteří nejsou schopni uskutečnit náročný ideál. Třeba jednoznačné odmítnutí sebevraždy i eutanázie: ano, život je Boží dar, který nesmíme vzít ani druhému ani sobě. Ale když uvážíme to nesnesitelné utrpení, fyzické či psychické, které někteří lidé prožívají, tak docela chápeme, proč se rozhodnou takový život ukončit. A neměli bychom je za to soudit. Totéž se může týkat žen, které se rozhodnou jít na potrat třeba kvůli tomu, že byly znásilněny; nebo když se obávají, že by se nemohly o dítě dobře postarat.

A podobný problém můžou mít lidé, kteří trpí kvůli své genderové identitě. Právě kapitola, která z velké části odmítá genderovou teorii, se dočkala asi největší kritiky. Ředitel americké organizace New Ways Ministry píše, že dokument "transgenderovým a nebinárním osobám nenabízí nekonečnou, ale omezenou lidskou důstojnost. Zdá se, že autoři nekonzultovali vývoj v oblasti genderu v biologických, psychologických a sociálních vědách. A co hůř, ani nenaslouchali životním zkušenostem lidí, kteří zjistili, často po bolestné a trýznivé cestě, že je Bůh přirozeně stvořil s genderovou identitou, která se vymyká společenským očekáváním."

Nakonec chci upozornit na poslední kapitolu o digitálním násilí. Autoři nás vyzývají, abychom přemýšleli, "jak snadné je pomocí digitálních technologií ohrozit dobrou pověst kohokoli falešnými zprávami a pomluvami." Víme taky, jak internet dovede utvářet názory lidí na válku nebo pandemii, jak může ovlivňovat výsledky voleb, jak může šířit násilí a pornografii, jak nás "může vystavit riziku závislosti, izolace a postupné ztráty kontaktu s realitou, což brání rozvoji autentických mezilidských vztahů." Když jsem tady minule zmínil norského teroristu Breivika, tak zrovna on celých pět let předtím, než provedl ten strašný čin, nedělal nic jiného, než seděl u internetu.

Jak vidíte, máme před sebou velmi aktuální dokument. Vzpomínám si, že za minulých papežů vydávaly vatikánské úřady spoustu dokumentů, které se nijak nedotýkaly reálného života, a taky je skoro nikdo nečetl. Když ale nedávno vyšlo prohlášení Fiducia supplicans, které umožňuje žehnání stejnopohlavním párům, tak mělo na internetu víc než 7 miliard zhlédnutí! Myslím, že s prohlášením o nekonečné důstojnosti to bude podobné. Třeba s ním nemusíme ve všem souhlasit, ale ta témata jsou živá, otevřená, je potřeba je dál studovat a nebát se nových otázek. Tak ať nás v tom vede Duch svatý!