Nebojme se žehnat!

Všichni potřebujeme požehnání – a všichni taky můžeme žehnat! Využívejme toho!

Zážitek z prázdnin, kdy mně společně dávali požehnání starokatoličtí věřící na závěr kurzu duchovní obnovy. Vzpomněl jsem si na to dnes při četbě áronského požehnání, které se čte vždy na Nový rok. Žehnat = bene dicere = říkat dobro = "svolávat Dobro, které je větší než já; Dobro, které já sám nejsem schopen vytvořit, způsobit ani ovlivnit. Žehnání je dovolávání se Boha a svolávání jeho Dobra na nějakého člověka (skupinu lidí, situaci, věc atd.)."

Všichni potřebujeme požehnání – a všichni taky můžeme žehnat! Rodiče žehnají dětem v klíčových chvílích života, můžou si žehnat manželé navzájem, můžeme žehnat nemocnému, člověku, s nímž řešíme problém či spor, skupině lidí. Může žehnat kněz věřícím, ale i věřící knězi. Můžeme žehnat i věci, aby sloužily dobru, a ne zlu…

Jak? Podstatný je úmysl – chci tomu člověku požehnat, chci na něj svolat Boží přízeň, podporu, energii. Třeba jen tiše, aniž by to věděl. Ale často je naopak důležité, aby to viděl, slyšel. Může v tom být velká síla! Formy: křížek na čelo, znamení rukou, myšlenka, slovo řečené či napsané, střelná modlitba; jen LITURGICKÉ požehnání je vyhrazeno jáhnovi či knězi.

Myslím, že právě v této docela těžké době je žehnání důležité. Čím víc se kolem nás šíří lež, zlo, lhostejnost, tím víc potřebujeme přijímat a předávat energii dobra. Když jsem rozesílal vánoční přání, tak jsem všem těm lidem na dálku žehnal. Papež na hlavní svátky žehná Urbi et Orbi – Městu a Světu. V některých starých křesťanských tradicích bylo žehnání mnohem častější – třeba v knize Keltských modliteb je žehnacích modliteb dvaadvacet!

Když žehnáme druhým, formuje to i nás. Před vánocemi se spousta lidí zpovídala z toho, že nadávala na politiky, na novináře, nebo na kněze a na biskupy, na někoho z rodiny či přátel. Já to dělám taky. Ale někdy se snažím, místo toho nadávání, tomu člověku na dálku žehnat. Mě to uklidní – a jemu to možná pomůže… Podle Ježíšovy výzvy: "Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. Žehnejte a neproklínejte." (Lk 6,28) Nebo Petr: "Neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání." (1Petr 3,9)

Nedávno jsem slyšel zvláštní výraz: "užehnat": když se někdo chová jinak, než bych to chtěl já, tak ho musím "užehnat", čili tak dlouho mu žehnat, až to pochopí a změní se. Ale pozor – žehnání neslouží k dosahování mých cílů, ale Božích! Nechávám Boha působit na toho člověka, ve svobodě – a Bůh může mít jiné úmysly a představy než já.

Přeji tedy do tohoto roku Boží požehnání vám všem, a přeju vám, abyste i vy rozesílali toto požehnání ke všem lidem, kteří ho potřebují.