Naděje podle papeže Františka

• "Naděje je lidský postoj, který se nachází někde mezi dědictvím a utopií, protože je to něco, co se nahlíží a znovu spouští směrem k budoucnosti. Má utopický rozměr. Jaký je to druh utopie? Jde o historickou utopii. V našem židovsko-křesťanském pojetí má v sobě naděje tuto historickou utopii, která tkví v Božím příslibu a přísaze: "On [Abraham] uvěřil", a protože uvěřil v příslib, i když po něm Bůh žádal oběť tomuto příslibu, jak říká svatý Pavel, "[Pán] mu to připsal jako spravedlnost". Abraham uvěřil navzdory veškeré naději.
• Je to historická utopie, která nás pohání kupředu, abychom nesli odkaz, který musíme nechat vzkvétat a předat našim dětem lepší, než jsme ho dostali. Je to utopie plná naděje, která se projevila v otroctví, jež jsme zažili v minulém století, s věřícími muži a ženami, kteří tváří v tvář zcela ateistickému etatismu předali víru svým vnukům a zachránili ji, protože doufali, že Bůh situaci změní. Nebo v ještě těžší a bolestnější skutečnosti zažívané muži a ženami, kteří při vstupu do plynových komor nacistických táborů recitovali Šema Israel Adonaj".
• Věřit "navzdory všemu, i když víme, co se nám stane. Věřit, že se splní slib daný pod přísahou. Židovsko-křesťanská naděje spočívá v tom, že se do budoucnosti vydáme na neochvějném základě, který se historicky osvědčil jako pevný."
• Naděje "je konečně darem od Boha. Sami o sobě můžeme naplnit jen malá očekávání, ale Bůh nás učinil konstitutivně očekávajícími. Při zklamáních je tento lidský rozměr očekávání a naděje podroben zkoušce. Autor biblického listu Židům nám říká, abychom se drželi naděje, která je nám nabízena, abychom tak činili, protože naděje je kotvou, která je již upevněna na druhém břehu. Tento rozměr nesmíme ztratit. Kotva je již na druhém břehu: držte se lana! Je to naděje, která nezklame; nikdy nezklame.

Ano, jako křesťané máme naději zakotvenou v genech, a je to vždy naděje

• eschatologická: ať to tady dopadne jakkoliv, máme jisté nebe,
• historická: Bůh řídí i běh tohoto světa a dává mu smysl,
• psychologická: i v nepříznivých okolnostech lze smysluplně žít.

Tuto naději můžeme prožívat sami ve své víře, ale také ve společenství církve. Jako jednotlivci ji můžeme šířit ve svém blízkém okolí, jako církev ji můžeme šířit do celého světa (multiplikace naděje, analogie politické lásky).