Na počátku bylo slovo...

Řeč je základním projevem lidství. Jen člověk umí používat slova stejně jako Bůh. Proto jen člověk může vnést do tohoto světa myšlení a jednání Boží.

Článek o výzkumu inteligence zvířat: jedním z prvků inteligence je schopnost dorozumívání; různí živočichové používají různé zvuky, někteří papoušci jsou schopni se naučit až desítky slov a ve správné chvíli je použít. Ale vytvářet vlastní slova, spojovat je ve smysluplné věty, vyjadřovat jimi i abstraktní myšlenky, to umí jedině člověk.

Pro nás křesťany je lidská inteligence odrazem inteligence Boží. A slovo jako jeden z hlavních projevů této inteligence je výrazem naší podobnosti Bohu. Bůh tvoří svět slovem: "I řekl Bůh: Buď světlo! A bylo světlo." Bůh vede svůj lid slovem: "Hospodin zavolal na Mojžíše z hořícího keře: vyvedeš můj národ z Egypta." A když se Bůh definitivně rozhodne zachránit člověka z hříchu, jeho slovo se stane tělem. Ježíš Kristus je slovem Boha uprostřed nás, je vrcholným vyjádřením Boha člověku.

Tím, že se Bůh vyjadřuje slovem, dává najevo zájem. On by klidně mohl mlčet. Žít si v nebi sám pro sebe a nic neříkat. Ale právě tím se křesťanský Bůh – a také Bůh Židů a muslimů – liší od bohů jiných náboženství: je Bohem slova, vyjadřuje se, dává najevo, že má o člověka zájem, že mu člověk není lhostejný. Chce být člověku přítelem. Přesně tímto sdělením začalo před několika lety papežovo poselství k světovému dni míru: "Bůh není lhostejný! Bohu na lidstvu záleží, Bůh ho neopustí!" Papež ví, že právě v této historické chvíli, kdy vzrůstá strach z násilí a terorismu, ale také obava, že se naruší náš materiální komfort a ztratíme své pohodlné jistoty; že právě teď potřebujeme být znovu ujištěni, že existuje někdo, komu na nás záleží, že nezůstáváme sami v chladném vesmíru, ale jsme v náruči milujícího otce.

Pokud Bůh má zájem o nás a my jsme svou inteligencí, schopností komunikovat slovem Bohu podobní, pak bychom ani my neměli být lhostejní vůči druhým lidem – František: "Postoj lhostejného člověka, který uzavírá své srdce, aby nemusel dbát o druhé, zavírá oči, aby neviděl kolem sebe, a odtahuje se, aby se ho nedotkly problémy druhých, je mezi lidmi poměrně rozšířený a přítomný v každém období. V naší době však nepochybně překročil individuální rámec, nabral globální rozměr a vytváří jev globalizované lhostejnosti."

Ano, možná jde skutečně o novou kvalitu: součástí lidství vždycky byla vzájemná vstřícnost, důvěra, pomoc těm, kterým něco chybělo. Zločinci byli spíše výjimkou. Globalizovaný svět však vložil lhostejnost do základů svého fungování: ekonomické zákonitosti, které v něm mají hlavní slovo, jsou hluché k potřebám člověka. Nevládne nám už ani Bůh, ale ani člověk; vládne nám neviditelná ruka trhu, která nemá inteligenci, nemá schopnost slova, je slepá, hluchá, lhostejná; a proto nejlépe slouží těm, kdo jí dovedou nejlépe využít ve svůj prospěch. Když necháme tento systém vládnout, stáváme se všichni jeho součástí, vytváříme jev globalizované lhostejnosti; sociální nauka církve to nazývá "strukturálním hříchem".