Kristus Král

Nevím, jak vám, ale mně ta představa Krista Krále nesedí. Asi víte, že tento svátek zavedl Pius XI. v roce 1925 jako reakci na podle něj nebezpečný "laicismus", tedy odloučení náboženství a církve od státní moci. 

To, co dnes považujeme na normální a zdravé, to církev tehdy považovala za znamení lidského úpadku: "Je-li Bůh a Ježíš Kristus vyhoštěn ze zákonodárství a z veřejného života a neodvozuje-li se už autorita od Boha, nýbrž od lidí, pak se stalo, že byly vyvráceny i základy autority, neboť byl odstraněn hlavní důvod, proč mají jedni právo poroučet, a druzí povinnost poslouchat. Pak se musela otřásti celá lidská společnost, protože již neměla žádné pevné opory a záštity" (Ubi arcano, 1922).

Svátek JKK byl tedy založen s cílem, aby pomohl církvi prosadit její návrat do politiky a veřejného života: "Státům pak tato oslava svátku, bude připomínat, že jak soukromé osoby, tak i státní úřady a vládnoucí osoby jsou vázány povinností veřejně Krista uctívat a být ho poslušny. Bude jim připomínat poslední soud, při kterém Kristus přísně pomstí bezpráví, které mu bylo způsobeno, když byl vyhoštěn ze státního života. Neboť jeho královská důstojnost vyžaduje, aby celý státní život byl zařízen podle božích přikázání a křesťanských zásad, a to jak v zákonodárství, tak v soudnictví, a tak i ve výchově mládeže."

Papež tady výslovně odmítá demokracii. Dnes ovšem víme, že staré monarchie, které odvozovaly svou autoritu od Boha, nebyly o nic lepší než současné demokratické vlády. Protože i ten monarcha, který se zaštiťoval Bohem, zůstával hříšným člověkem a mohl svou moc zneužít jako kdokoliv jiný. Naštěstí později církev přehodnotila svůj názor a JP II. napsal "Církev si váží systému demokracie, protože zajišťuje účast občanů na politickém rozhodování, zaručuje ovládaným možnost volit a kontrolovat své vlády a v případě nutnosti je pokojnou cestou vyměnit." (Centesimus annus, 1991, čl. 46).

Původní cíl, kvůli kterému byl tento svátek zaveden, už tedy evidentně neplatí. Jak s ním potom ale máme naložit? Kdyby to bylo na mně, tak bych ho prostě zrušil. Myslím, že představa Krista jako krále, který má nad každým člověkem moc zákonodárnou, výkonnou i soudní – tak to výslovně píše Pius XI. – je většině dnešních křesťanů vzdálená. Spíš ho chápeme jako svého bratra, přítele, jako Božího syna, který nám přináší odpuštění a milosrdenství, a ne přísné zákony a tvrdé tresty. Tak nám ho nakonec vykreslují i evangelia.

Papež František napsal (EG 43): "Církev může dospět k poznání, že některé její zvyklosti nesouvisejí přímo s jádrem evangelia, a ačkoli se v průběhu dějin hluboce zakořenily, dnes už nejsou interpretovány stejným způsobem a jejich poselství zpravidla není vnímáno adekvátně. Mohou být krásné, ale při předávání evangelia neposkytují nyní stejnou službu. Nemějme strach je revidovat."

Tak možná někdy bude "zrevidován" i svátek Krista Krále. Dokud ho ale slavíme, hledal bych v něm spíš ten duchovní rozměr – on sám přece říká, že jeho království není z tohoto světa. Tedy přijmout jeho ideály do svého srdce. A pak vytvářet lidské společenství (radši už bych ho ani nenazýval královstvím), které je proniknuté Ježíšovým Duchem – vzájemnou láskou, pochopením, úctou k těm, kdo jsou odlišní, milosrdenstvím k těm, kdo se dopouští zla, službou těm, kdo trpí. Tohle společenství budu s Ježíšem rád vytvářet, a nemusím ho přitom uctívat jako Krále…