Ježíš se zbláznil (10. neděle v mezidobí)

Ježíšovi příbuzní nevěděli, co si o něm mají myslet: zbláznil se? Nebo snad je pod vlivem zlého ducha? Anebo je naopak Božím prorokem? Z dalších svědectví víme, že ani Ježíšovi učedníci mu často nerozuměli: když říkal, že jim dá k jídlu své tělo a krev, když tvrdil, že musí zemřít… A přitom jim jistě nelze upírat dobrou vůli a snahu pochopit.

Tak je to i s námi: některé věci se příčí našemu rozumu, a přece patří k základu víry – třeba Boží Trojice. Některá dogmata nebo morální zásady mohou být v rozporu s naší životní zkušeností. O něčem pochybujeme proto, že slyšíme jiné názory od lidí, kterých si vážíme.

To neznamená, že bychom byli špatnými křesťany. Dnes už není samozřejmé, že křesťan bezvýhradně věří všemu, co říká církev. Nemá smysl si to vyčítat nebo se kvůli tomu trápit. Ale je dobré poctivě hledat, ptát se, diskutovat, studovat. Hledání není hřích, pokud je člověk otevřen pravdě. Hledání, s důvěrou ve vedení Ducha svatého, má větší hodnotu než slepá víra.