Jednat jako Ježíš

Co je jádrem křesťanství? Věřit jako církev, nebo jednat jako Ježíš?

Před dvěma týdny papež František rozhodl, že podzimního zasedání biskupské synody se má zúčastnit s hlasovacím právem 70 lidí, kteří nejsou biskupy, a polovina z nich mají být ženy. To tady nikdy nebylo, pomalu tedy směřujeme k tomu, aby se už konaly ne "biskupské" synody, ale "církevní" synody, protože církev netvoří jenom biskupové. Je to v rozporu s tradicí posledních staletí, ale naopak v souladu s tradicí prvotní církve, a taky s tím, jak by asi dnes jednal Ježíš. Ten přece měl vůči náboženským vůdcům docela výhrady, za své učedníky si volil obyčejné lidi, a v rozporu s tehdejšími zvyklostmi se často bavil i se ženami.

Nebo: během své návštěvy Maďarska papež opakovaně připomínal morální povinnost přijímat uprchlíky. Určitě tím nepotěšil maďarského premiéra a jeho vládu. Ale myslím, že přesně tak by dnes asi jednal Ježíš, který vždycky zdůrazňoval pomoc těm nejslabším.

Na tom všem dobře vidíme, že papež František se opravdu snaží mluvit a jednat tak, jak by to dnes dělal Ježíš, i když to znamená, že někdy dělá nebo říká věci, které jsou v rozporu s letitou tradicí. Italský kněz a teolog Bruno Mori rozlišuje dvě pojetí křesťanství: "věřit jako církev", nebo "jednat jako Ježíš". A říká, že pastorace posledních staletí nás vedla – a jistým způsobem stále vede – k tomu prvnímu pojetí: věřit znamená uznávat za pravdivé to, co učí církev a co je napsáno v Katechismu; a podle toho pak jednat. V Kodexu kanonického práva (can. 750) je dokonce stanoveno, že "Všichni mají povinnost varovat se každé nauky, která tomu odporuje."

Kdyby to tak skutečně mělo být, tak by vlastně křesťan vůbec nemusel – ba dokonce nesměl – o své víře přemýšlet. Všechno přece má napsáno v Katechismu. A myslet si něco jiného je hřích. Jenže na tohle už dnešní člověk nemůže přistoupit, protože ví, jak je důležité kritické myšlení. V evangeliích vidíme, že i Ježíš lidi vyzýval, aby nevěřili všemu, co jim říkali náboženští představitelé; chtěl, aby přemýšleli vlastní hlavou, aby šli dál než jenom k poslušnému přijetí oficiálních názorů. A hlavně – Ježíš neviděl ve víře nějaký neomylný, nezměnitelný soubor dogmat, ale vztah k milujícímu Bohu, a pak životní praxi postavenou ne na těch dogmatech, ale na tom vztahu. Takže, když se vrátím k tomu rozlišení Bruna Moriho, úkolem křesťana není na prvním místě "věřit jako církev", ale spíš "jednat jako Ježíš" (205).

Co to ale znamená "jednat jako Ježíš"? Napadají mě konkrétní lidé, kteří to dělali nebo dělají. Třeba nedávno zemřelá Dana Němcová. Bojovala proti nespravedlivému režimu, spojovala lidi různých názorů – křesťany a komunisty, nebo špičkové vědce a umělce s muzikanty undregroundu, kteří často nežili podle pravidel křesťanské morálky; stála při založení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, vychovala sedm dětí; a řidičovi kamionu, který na dálnici zabil jejího nejmladšího syna, nabídla odpuštění. Myslím, že její život byl daleko víc v souladu s Ježíšem než život mnoha katolíků, kteří nikdy nevyšli ze své církevní bubliny. Láďa Heryán, který ji dobře znal, říká: "Ona opravdu žila evangelium, byla jím tak prodchnutá, že to pro ni bylo přirozené."

O den později než Dana Němcová zemřel v Paříži Jacques Gaillot. Od roku 1982 byl biskupem v Évreux a proslavil se svými tehdy skandálními názory: prosazoval kněžské svěcení žen a ženatých mužů, vstřícnost vůči homosexuálům, povolení používat prezervativy jako prevenci AIDS. Protestoval proti válce v Iráku, sympatizoval s teologií osvobození, pomáhal bezdomovcům a imigrantům. Říkal, že "je nezbytné se především zaměřit na chudé, projevit svou solidaritu s lidmi na okraji, naslouchat jim a navštěvovat je… Pokouším se být tam, kde žádný z nás není, a obracet se na lidi, k nimž bychom nikdy nedosáhli." Připadá vám to povědomé? Ano, přesně tak mluví dnes papež František. Jenže Gaillota papež Jan Pavel II. po 13 letech z biskupské funkce odvolal, protože, podle prohlášení Vatikánu, "neprojevil schopnost k výkonu služby jednotě, která je první povinností biskupa." Mezi věřícími byl přitom velmi populární, je to trochu podobné jako případ slovenského biskupa Roberta Bezáka.

Papež František, Dana Němcová i biskup Gaillot, a jistě mnozí další nejen věří v Boha, ale především jednají jako Ježíš. Bruno Mori říká, že "Ježíš přitahoval lidi, protože je přijímal bez předsudků. Ti, kdo se k němu přiblížili, viděli, že ve všem, co dělá a říká, je motivován přátelskými úmysly, že neprosazuje vlastní zájmy, ale hledá a chce pouze dobro a štěstí druhých." (215) A mohl tak jednat proto, že "zakoušel Boha jako duchovní realitu nebo duchovní energii, která se rozdává, a tím všechno přetváří, obnovuje, uzdravuje, sceluje, zdokonaluje a uskutečňuje. Tato zkušenost stojí v základu každé jeho činnosti a určuje směr a kvalitu jeho života. Tak se stává Ježíš člověkem pro druhé, který může uzdravovat a oživovat ty, kdo zakoušejí různé formy nedokonalosti, křehkosti, strachu a smrti." (203)

Myslím, že tady se dostáváme k jádru křesťanství, tedy k tématu, které je dnes tak živé kvůli neúspěchu mnoha našich evangelizačních pokusů. Jediná cesta, jak můžeme oslovit druhé, je smýšlet a jednat jako Ježíš. Bruno Mori dodává, "že každá osoba, která uskutečňuje své lidství podle příkladu Ježíše, se stává obrazem a přesvědčivým důkazem přítomnosti a činnosti Energie lásky a Ducha Božího na naší planetě." (203) Proto papež František tak oslovuje lidi na celém světě, proto byla tak oblíbená Dana Němcová nebo biskup Gaillot. Proto si jich váží věřící i nevěřící, proto k sobě přitahují další lidi, kteří často skrze ně objeví i křesťankou víru. Protože oni čerpají ze stejného zdroje energie jako Ježíš, a díky tomu taky smýšlí a jednají jako Ježíš. A přitom až tak neřeší, jestli je to v souladu s katechismem nebo s církevním právem. Protože přikázání lásky stojí nad tím vším.

Vzpomínám si přitom, jak jsem si dal kdysi na své primiční obrázky citát svatého Augustina: "Miluj – a dělej, co chceš!" Čili: když budeš myslet a jednat jako Ježíš, tedy s láskou, kterou budeš čerpat přímo z lásky Boží, tak potom už nemusíš složitě zjišťovat, co je dobře a co špatně, protože to budeš mít v sobě, ve svém srdci, ve svém svědomí, bude to pro tebe přirozené.