Jdi a už nehřeš!

Církev je dnes v krizi jako Německo po holokaustu (Halík). Selhala ve svém nejcitlivějším místě - v dodržování přísné sexuální morálky, kterou si sama stanovila a kladla na ni ve své pastoraci možná větší důraz, než bylo zdrávo. 

Dostat se z této krize bude trvat desítky let: napravit způsobené zlo, potrestat viníky, pojmenovat příčiny, změnit některá vnitřní církevní pravidla. Ale může to být očistný proces! Právě to je historickým posláním církve: učit se ze svých chyb - ecclesia semper reformanda. Hledat nové cesty, které budou lépe reagovat na Boží výzvy - Izaiáš: "Hle, já dělám věci nové, teď již vzcházejí, což to neznáte? Cestu vytvořím na poušti a řeky na neschůdných místech." To znamená: počítat s Božím vedením, jeho schopností měnit lidská srdce, a zároveň dát dohromady naše lidské síly (synoda o synodalitě).

Nejde však jen o církev, jde o každého z nás. V postní době se víc než jindy snažíme o sebereflexi, chodíme ke zpovědi, děláme inventury svého života. A možná taky objevujeme lecjaké kostlivce: špatné vlastnosti, se kterými už jsme přestali bojovat; konfliktní vztahy, které se nám už nechce řešit; způsoby jednání, o kterých tušíme, že nejsou dobré, ale raději si to nepřipouštíme. Stejně jako se ze svých chyb učí církev, můžeme se z nich učit i my. Vyžaduje to ovšem stejný první krok: přiznat si chybu. Pak taky můžeme zaslechnout to, co ona cizoložná žena: "Kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil? Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!"

Potom ale nastává další fáze: opravdu se snažit dostát Ježíšově výzvě a změnit své chování. Nevíme, zda se ta žena napravila. Ale snad se o to aspoň pokusila. Možná se jí to nedařilo, kdoví, jaký měla předtím život, jaké řešila problémy z dětství, jak fungovalo její manželství... Možná se přidala na nějaký čas k Ježíšovi, chodila s ním a čerpala od něj sílu ke změně. Protože Bůh je ten, kdo může člověka proměnit, člověk sám na to často nestačí: "Hle, já dělám věci nové, teď již vzcházejí, což to neznáte?" Možná znáte příběh z počátků boje s drogovou závislostí Dýka a kříž: člověk, který se chce své závislosti zbavit, si musí napřed přiznat, že sám to nezvládne. Potřebuje na to podporu lidí a pomoc od Boha. A ani za těchto předpokladů se to každému nepodaří.

Často říkám vězňům, kteří se opakovaně dostávají do konfliktu se zákonem, ale chtějí už ten začarovaný kruh prolomit: dejte dohromady tři síly - vlastní odhodlání, pomoc církve a dalších lidí kolem vás, a důvěru v pomoc Boží. Mnozí to neberou - myslí si, že to přece zvládnou sami, proč by se někoho doprošovali? Ale zvládnout to můžou jen ti, kteří v sobě najdou dostatek pokory, aby si požádali o pomoc. Kdyby jediný z těch tří zdrojů selhal, tak by se jim to nepodařilo.

Právě o pokoru často jde: mnoho kněží selhalo ve své službě proto, že byli sami a s nikým o svých problémech nemluvili - zvládnu to přece sám! Mnoho manželství se rozpadlo proto, že některý z partnerů odmítl docházet na poradenství nebo manželskou terapii - zvládneme to přece sami! Mnoho pomáhajících a pečujících pracovníků podlehlo syndromu vyhoření, protože neuměli odpočívat a věnovat se také svým zájmům - já to přece zvládnu! U mnoha věřících vychladla víra, protože se nesetkávali s dalšími věřícími, aby svou víru vzájemně sdíleli a posilovali se v ní - já se přece s Pánem Bohem domluvím sám, na to nepotřebuju lidi a kostel...