Chůze a moudrost

Právě jsem prožil pár dnů na Božím Daru, v nádherném jarním počasí jsem chodil po české i německé straně Krušných hor. Vybavil jsem si přitom texty, které jsem kdysi na základě podobných zážitků napsal. Tady je jeden z nich.

Šel jsem dlouho krásnou horskou krajinou

Najednou jsem si vzpomněl na apoštola Pavla

      který musel mezi svými křesťanskými obcemi

      často přecházet stovky kilometrů pěšky

      jen s batohem na zádech a s holí v ruce

      a na další apoštoly, poustevníky

      a poutníky celých dějin

Už chápu, kde nacházeli tu hloubku moudrosti

      která je patrná v jejich spisech:

      v těch dnech a týdnech

      kdy od rána do večera jen šli

pak se zastavili uprostřed přírody

      usínali při zapadajícím slunci

      probouzeli se zpěvem ptáků

      – a zase šli

Dnešní intelektuálové tráví tentýž čas čtením knížek

      ano, musí vstřebat všechno

      co vymysleli kolegové po tisíce let před nimi

Ale neprospělo by jim někdy víc

      kdyby se vydali na cestu

      a pár týdnů šli

      prostě jen šli?