Žijeme v čase velkých krizí. Je naše církev součástí problémů, nebo přispívá k jejich řešení?

Je společná večeře Páně vzdáleným cílem ekumenického hnutí, nebo pokrmem na cestu? Proč jí rozumíme každý jinak, i když vycházíme ze stejných biblických textů?

Co vyvede církev z krize? Věrnost tradici, nebo odvaha k reformám?

Sexuální a mocenské zneužívání je otevřenou ranou církve. Můžeme ji vyléčit?

Autorita v církvi nemá kontrolovat a svazovat. Má podporovat svobodu, tvořivost a růst.

…v chrámech i v přírodě, ve slovech i v mlčení, v lidech i v samotě, v radosti i v bolesti. Bůh je blízko všem, dokonce i těm, od kterých my bychom byli nejraději co nejdál.

Není snadné orientovat se v dnešním světě. Děkuji, že spolu se mnou hledáte cestu.

Z čeho bude církev žít, až skončí restituce? Kdo to řeší a kdo o tom rozhoduje? Máme investovat do betonu, nebo do lidí?