Mnozí lidé se cítí zraněni a nepřijati církví. Může se i pro ně stát církev domovem?

Tak máme další válku. Tisíce mrtvých v Izraeli a v Gaze za jediný týden, statisíce mrtvých na Ukrajině za dvacet měsíců. Drastické záběry vybombardovaných měst a zmasakrovaných lidských bytostí. Teď už opravdu platí ta slova papeže Františka, že jsme svědky třetí světové války po částech. Prožíváme nejhorší bezpečnostní situaci za poslední desítky...

Žijeme v čase velkých krizí. Je naše církev součástí problémů, nebo přispívá k jejich řešení?

Je společná večeře Páně vzdáleným cílem ekumenického hnutí, nebo pokrmem na cestu? Proč jí rozumíme každý jinak, i když vycházíme ze stejných biblických textů?

Co vyvede církev z krize? Věrnost tradici, nebo odvaha k reformám?

Sexuální a mocenské zneužívání je otevřenou ranou církve. Můžeme ji vyléčit?

Autorita v církvi nemá kontrolovat a svazovat. Má podporovat svobodu, tvořivost a růst.

…v chrámech i v přírodě, ve slovech i v mlčení, v lidech i v samotě, v radosti i v bolesti. Bůh je blízko všem, dokonce i těm, od kterých my bychom byli nejraději co nejdál.