Někdy mi lidé říkají: Bibli čtu každý den. Za pár let ji přečtu celou, a pak začnu zase od začátku. Úplně jí nerozumím, ale netrápí mě to, mám dobrý pocit, že jsem v kontaktu s Bohem.

Každá doba má své proroky – lidi, kteří burcují, motivují, ukazují cestu. Je třeba jejich hlas rozeznat mezi mnoha jinými hlasy, a brát ho vážně. (Kázání z 2. neděle v mezidobí, 15.1.2012)

Jan Křtitel ukazuje na Ježíše a posílá své učedníky za ním. To není nic samozřejmého! Každý politický i náboženský vůdce přece touží po tom, aby za ním šlo co nejvíc lidí. Často je to přímo smyslem jeho života: rozšiřovat počet svých posluchačů, formovat je podle svých představ. Běda, kdyby mu je chtěl někdo vzít, nebo je chtěl učit něco jiného!...

Pokud jste někdy navštívili ruiny antického Efezu, dáte mně jistě za pravdu, že to bylo na svou dobu obrovské město a že bylo nabité bohatstvím a uměleckou tvorbou jako málokteré jiné. Říká se, že v dobách rozkvětu římské říše to bylo druhé největší a nejvýznamnější město hned po Římu. Efez byl také významným náboženským střediskem, hlavním...

Obraz Petra Brandla na výstavě Příběh bohéma: Simeon s Ježíškem - ten jeho udivený pohled, který směřuje ne k dítěti, ale někam dál; ne k tomu zázraku nového stvoření, ale k původci toho zázraku!

Letošní vánoce prožíváme ve stínu tragédie, která se odehrála před několika dny na Filozofické fakultě v Praze. Zároveň však máme na mysli dvě další tragédie, mnohem větší, které se dějí už dlouho, a taky nedaleko nás: válku na Ukrajině a v Gaze. To všechno je o to děsivější, že jsme žili v Evropě desítky let v míru, války ani masové...

Z mého archivu: kázání na 1. neděli adventní 2017.

Když se lidskému společenství nevede dobře, nemusí to být Boží trest za špatné jednání, ale může to být důsledek toho špatného jednání. To si uvědomuje Izaiáš, když přednáší Bohu svou kající modlitbu; můžeme si to uvědomit i my: "Zvadli jsme všichni jak listí, nepravost nás unášela jak vítr…"

Ještě malé zamyšlení k nedělnímu evangeliu: jak by to třeba mohlo být u nebeské brány...