Katolický týdeník

Jak můžeme dnes porozumět podobenství o hostech na svatbě? Kdo jsou ti pozvaní, kteří odmítli přijít? Kdo jsou ti lidé z ulice, kteří nakonec přišli? A kdo je ten, kterého museli vyhodit, protože neměl svatební šaty?

Jedním ze symbolů církve je loď, která nám poskytuje bezpečí na rozbouřeném moři života. Někdy však musíme z té lodi vystoupit a kráčet po moři, abychom zakusili, že naším nejhlubším bezpečím není loď, ale Bůh sám.

Když Ježíš navštívil učedníky po svém vzkříšení, pozdravil je slovy "Pokoj vám!" Stejně i dnes zdraví biskup Boží lid v úvodu bohoslužby: "Pokoj vám!" A dříve, než se připojíme k eucharistické hostině, přejeme si tento pokoj navzájem – každý každému.

Našel jsem článek, který byl publikován v Katolickém týdeníku o Velikonocích 2018. Vnější podmínky se od té doby změnily. Podstata velikonoční zvěsti ale zůstává stále v platnosti.

Bůh většinou mlčí. Jen někdy, výjimečně, hlasitě promluví, viditelně se ukáže, prolomí nebesa, pronikne do našeho srdce. Jednou z takových událostí bylo vzkříšení Lazara.

Když jsem vloni na jaře pročítal výstupy ze synodních diskusí v českých a moravských diecézích, překvapilo mě, jak si byly navzájem podobné. Když jsem v minulých dnech poslouchal výstupy z jednotlivých evropských států, překvapilo mě, jak byly navzájem odlišné. Jaké názorové směry se na synodě střetávaly? A lze nějak identifikovat, kudy vede...

Proč Jan Křtitel opakuje "ani já jsem ho neznal", když byl přece Ježíšův příbuzný a znal se s ním od malička? Asi proto, že dosud neznal Ježíšovo pravé poslání. Poznal je až tehdy, když na něj viděl sestupovat Ducha. A dosvědčil: "To je Syn Boží" (Jan 1,34).

V kontextu války, v níž násilně umírají desítky tisíc lidí, nabývá na významu otázka posmrtného života. Ta je také hlavním tématem biblických textů v závěru liturgického roku.