Křesťanství po staletí kladlo větší důraz na poslušnost než na odpovědnost. To je nebezpečné.

Vždycky před závěrem církevního roku čteme Ježíšovu eschatologickou řeč, letos tu Markovu. Pár veršů před dnešním úryvkem najedeme předpověď válek a hrůz: "Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale to ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou...

Jak to, že je tak snadné namluvit lež milionům lidí, a oni jí uvěří? Dá se tomu zabránit?

Dnes je svátek svaté Anežky České, která se stala symbolem naší sametové revoluce. Mámji rád pro její aktivitu i neokázalou zbožnost.

Žijeme v sociálním státě, který svým občanům nabízí slušné vdovské a sirotčí důchody. V biblické době však patřili sirotci a vdovy mezi nejohroženější sociální skupiny: byli odkázáni na vlastní práci, na pomoc širšího příbuzenstva nebo na dobročinnost bohatších členů komunity.

Můj otec Cyril Martinek zemřel 9. listopadu 2018. Dovolím si zde publikovat nekrolog, který sepsal jeho přítel prof. Lubomír Mlčoch.

To, co se děje ve smrti a po ní, se vymyká našim představám. Nesnažme se omezovat Boha lidskými pravidly.

Často se setkáme s názorem, že k tomu, aby byl člověk dobrý, nepotřebuje Boha. I ateista může být dobrým člověkem, který dodržuje morální zásady, miluje svou rodinu, angažuje se ve službě druhým. Mnozí z těchto dobrých nevěřících nás křesťany možná zahanbují, mohou mít víc odvahy či zaujetí pro dobrou věc než my.

Učíme se být církví, v níž je každý člověk i každý hlas přijímán s úctou a respektem. Uvědomujeme si, že my všichni – laici i klérus, ženy i muži, řeholníci a řeholnice i lidé žijící v rodinách – jsme nositeli všeobecného kněžství. Každé důležité rozhodnutí má tedy vycházet z naslouchání celému Božímu lidu, včetně těch, kdo jsou z různých důvodů...