Kázání z roku 2020 - z doby coviu, a také z doby, kdy u nás začínaly veřejně mluvit oběti sexuálního zneužívání v církvi. Vyprávění o Abrahamovi, který se vydal na cestu, bylo v té chvíli velmi aktuální, a věřím, že je aktuální i dnes.

Katolická církev je po staletí fixována na sexuální morálku. Spíše než systém zákazů však potřebujeme podporu k životu v lásce.

Toufarův příběh ukazuje sílu lidského zla, zvlášť když se k němu spojí víc lidí dohromady, nebo dokonce celý stát a jeho mocenské nástroje. V takové situaci je snadné se s tím zlem ztotožnit, neprotestovat proti němu, stát se jeho součástí. To rajské lákání na chutné ovoce je velmi svůdné, protože se tam slibují různé výhody: budeme mít víc peněz,...

Mladí lidé ztrácejí zájem o náboženskou praxi. Zároveň přibývá mladých konvertitů. Jak tomu rozumět? A jak na to reagovat?

Mezi věřícími vidíme často vzájemné nepochopení: jeden považuje za svaté to, co vyšlo v církevním dokumentu, druhý klade větší důraz na své svědomí. Jeden chápe Bibli doslova, druhý hledá vědecké výklady, které doslovné chápání zpochybňují. A docházejí k protichůdným závěrům. Jak to vysvětlit?

Praha má opět nového arcibiskupa. Co od něj můžeme očekávat?

Často se setkávám s věřícími rodiči a prarodiči, jejichž dospívající děti nebo vnoučata ztrácejí zájem o náboženskou praxi: "Proč mám chodit do kostela, když mně to nic nedává? Když farář káže nezáživně nebo říká věci, se kterými nemůžu souhlasit? Když se tam nesetkávám se svými vrstevníky?" Rodiče jsou bezradní z toho, že se jim nedaří předat víru...

Úkol být solí země a světlem světa se většinou interpretuje jako poslání předávat náboženskou a morální pravdu, vést lidi k víře, k poznání Boha, ke spáse. Dnešní kontext s Izaiášem však nabízí jinou interpretaci: být solí země a světlem světa znamená přijmout odpovědnost za osud lidí, kteří trpí, jsou chudí, vyloučení ze společnosti, kteří nejsou...