Zpověď jako mocenský nástroj
Svátost smíření má být projevem Božího odpuštění. Někdy se však stává projevem lidského odsouzení.
Svátost smíření má být projevem Božího odpuštění. Někdy se však stává projevem lidského odsouzení.
Otec přijímá marnotratného syna s otevřenou náručí. Přijme i každého z nás, pokud se k němu vrátíme s upřímnou lítostí. Jak nám k tomuto návratu pomáhá svátost smíření?
Mnoho křesťanů pracuje v sociálních, pedagogických či pastoračních profesích. Často však prožívají pocit neúspěchu, když vidí, že jejich svěřenci se nikam neposunují, že zůstávají uvězněni ve svých starých návycích a názorech. A nejde jen o pomáhající profese, podobnou zkušenost můžeme udělat se svými dětmi, kamarády, spolupracovníky. Má potom...
Společnost i církev je rozdělená. Hledat cestu k sobě navzájem vyžaduje pokoru, úctu k člověku a respekt k pravdě.
Papež a biskupové se začínají dělit o svou moc; laici, včetně žen, si stále víc uvědomují, že jsou nositeli všeobecného kněžství.
Jaký smysl má příběh Proměnění Páně? A proč ho čteme na začátku postní doby, když je spíše slavnostní a víc by se hodil do velikonoc?
Ať přijde cokoliv, můžeme to prožít se ctí. Nemusíme ztratit víru, můžeme zůstat věrni pravdě, zachovat si vnitřní pokoj. Protože skutečný pokoj nevychází z toho, co se děje kolem nás, ale z Boha.
Na hoře Nebo, východně od Jordánu, 1200 m nad hladinou mrtvého moře, se dnes nachází malý františkánský klášter a pamětní kámen s nápisem, že zde zemřel Mojžíš, starozákonní prorok a osvoboditel z egyptského zajetí.
V sobotu 1. brezna jsem se zapojil do veřejné diskuse v pražské Fortně, která byla zaměřena na roli církví v kultivaci duchovní dimenze společnosti. Sešel jsem se tam s velmi otevřenými a kompetentními lidmi, které navíc můžu počítat mezi své přátele. Na tomto odkaze najdete záznam celé diskuse: