Záznam ze včerejší panelové diskuse o Druhém vatikánském koncilu, kterou pořádala brněnská skupina České křesťanské akademie. Kombinace výrazných osobností (farář, historik, biblistka, politik/pedagog) a aktuálního tématu (koncil, který jsme po 60 letech ještě neuvedli do praxe). Stojí za poslech!
"Stejně jako jakýkoli jiný nástroj, je též AI rozšířením lidských schopností, a i když nelze předvídat vše, čeho bude schopna, je bohužel dobře známo, čeho jsou schopni lidé. Zvěrstva již spáchaná v dejinách lidstva jsou dostatečným důvodem k hlubokým obavám z možního zneužití AI." (102)
O zemřelých mluvíme s úctou. To však neznamená popírat realitu, mluvit o někom jako o světci, když víme, že měl i temné stránky.
Před sedmi lety, 9. listopadu 2018, zemřel můj otec Cyril Martinek. Po celý život se věnoval otázkám vztahu mezi vírou a životem lidské společnosti. Jako důchodce se aktivně podílel na propagaci sociální nauky církve. Nabízím jeho úvahu o demokracii, kterou napsal kolem roku 2010.
Kostely potřebujeme, ale zároveň víme, že to jde i bez nich: za komunismu jsme slavili mše v bytech nebo v lese na pařezu, v covidu jsme je sledovali přes sociální sítě, dnes mnohé inspirují mše v hospodě; včera jsem měl mši, v rámci manželských setkání, v aule jakési střední školy. Kde je společenství věřících, kteří se chtějí setkat s Bohem,...
Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu. (Radost a naděje, čl. 1)
